Orfeo – tragedie plná lásky

Zabrnkejte na struny harfy a utečte z podsvětí aneb experimentální hry vrací úder.

orfeo_02

S rozvíjející se počítačovou gramotností programuje čím dál víc lidí a není se tedy čemu divit, že řada z nich se chce od zbytku odlišit. Jenže kdo se chce vyčlenit z davu, riskuje nepochopení a je jedno, jestli jde o pankáče z doby totality nebo ambiciózní študenty na herní univerzitě DigiPen. Dnešní muzikantská hra Roberta Dillona tak sice znovu nabízí neotřelý herní zážitek, ale pokud si ji zahraje více lidí, než kolik je písmen v názvu, bude to malý zázrak.

V Orfeo ovládáte lyru (neplést s harfou, ta je větší) a vaším úkolem zabrnkat několik určitých typů melodií tak, aby vzbudily určitou emoci. Ovládání probíhá kurzorem myši, kterým jednoduše přejíždíte po strunách a vyluzujete tak čtyři základní tóny. Čím výše po strunách jste, jsou tóny hlasitější, čím níže, tím jsou tlumenější. Díky indikátorům emocí nahoře se snadno dovtípíte výsledku vašeho snažení a díky sáhodlouhému leč nutnému tutorialu i pochopíte, jakým hraním lze emocí docílit.

Ve čtyřech krátkých misích se stylově dostane na starověký příběh lásky a tragedie. Za hlavního hrdinu je nejprve třeba svést (resp. okouzlit) vyvolenou dívku, následně ji jít zachránit do podsvětí a nakonec spolu s ní uniknout. Lyrou tak jednou vyluzujete veselé vysoké melodie, když máte dívku rozveselit, a jindy zase pomalé monotónní tiché melodie, když máte uspat Charóna a ukrást mu loď.
(nemám ve zvyku tolik spoilovat, ale antické zasazení potěší a o něčem v té recenzi psát musím, víme?)

Teď k otázce, je-li to vlastně zábava. Pochopení principů melodií dá trochu zabrat, zvláště nemá-li hudební vzdělání, nicméně jakmile se dovtípíte principů, čeká vás pouze jejich mechanické aplikování ve hře samotné. Navzdory tomu ono zkoušení melodií je zajímavé a Orfeo je natolik krátký, že než vás přestane bavit, tak skončí. Díky mu za to.

Orfeo není hrou, kterou si budete krátit dlouhé zimní večery, jeho originální námět za stažení a vyzkoušení ale stojí. Kdo ví, třeba jde o počátek éry hudebních her, v nichž skutečně hudbu vytváříte namísto abyste do rytmu mačkali kolečka a čtvrtečky...