Freewarovka Orion pochází takříkajíc "z jiného světa". Ne proto, že by ji snad naprogramovala umělá inteligence (i když ani to nelze, vzhledem k její jednoduchosti vyloučit), ale spíše proto, že se odehrává v dosud neprozkoumaných hlubinách vesmíru. Stručně řečeno - jediné, čím vás zaměstná, je střílení do menších vesmírných šutříků, nepletu-li se asteroidů, kteréžto se po zásahu rozdělují na kameny menší a ty pak na ještě menší - až z nich nezbude vůbec nic. S trochou nadsázky by se vlastně dalo tvrdit, že to je totéž, co nás čeká v roce 2019, pakliže se naplní katastrofické scénáře astrologů a na Zemi se v doprovodu roje menších či větších kamenů bude valit dvoukilometrové těleso.
Jak už jsem zmínil, v principu je Orion velice snadnou a na pochopení intuitivní hrou. Horší to je s logickým vysvětlením některých jeho "mimozemských úletů". Ačkoli jde o typickou arkádu, která obraz snímá jakoby zeshora (a trojrozměrný vesmír tak přetváří v jakousi pseudo-3D placku), není vám tentokrát zabráněno v létání mimo zobrazovanou plochu. Hra na schovávanou má však svých pár háčků (resp. doslova háků). Jednak ani v nejmenším nevidíte a nevíte, kde se právě nacházíte (tedy pokud si nepamatujete způsob, jak jste se na ono místo dostali), jednak se vám s každým momentem mimo obrazovku odečítá poměrně nepěkná část zdraví, což dané výlety značně znevýhodňuje. Každému hráči je tak pravděpodobně jasné, že úplně nejlepší je držet se hezky "uvnitř" a postavit se létajícím šutrům čelem.
Vaše hypermoderní vesmírná poletucha má k dispozici toliko dvě zbraně - jejichž účinnost je ovšem prakticky shodná a liší se tak pouze způsobem střelby. Zatímco po stisku Ctrl začnou oponenta velmi rychle kropit dva laserové kanóny, klávesa Shift aktivuje zbraň podobnou kulometu, která je umístěna v "čumáku" stíhačky. Z vlastní zkušenosti mám ověřeno, že nejsnazší cestou k co nejlepšímu výsledku je nechat Shift i Ctrl neustále stisknuté a jen poletovat z jedné strany obrazovky na druhou. Vyplatit by se sice mohlo i strategické strefování do jednotlivých kamenů (a jejich miniaturních úlomků), ovšem to stíhačka musela lépe (a méně citlivě) reagovat na stisk směrových šipek a nelétat po obrazovce jako pominutá.
Přestože název hry ve většině z vás zřejmě asociuje spojení s výrobcem oplatků, čokolád a dalších sladkostí, tvůrci měli bohužel s největší pravděpodobností na paměti spíše stejnojmenné souhvězdí, a tak na bonusy v podobě dávky Studentské pečeti jaksi pozapomněli... škoda. Další "drobností" která jejich mysl asi příliš netrápila, je do očí bijící stereotypnost oné jedné jediné mise, kterou do svého dílka zahrnuli. Veškerý "obsah" hry totiž tvoří pořád stejně scrollující hvězdičková pozadí a pár šutrů, které v náhodných umístěních putují směrem k vaší pozici. Už po pár minutách se tak nežádoucí stává realitou - Orion vás začíná nudit.
Ne, že by střílení do asteriodů nemělo něco do sebe (což je ostatně ještě umocněno jejich postupným "rozpadáním se"), ale v porovnání s ostatním freewarovky to mírně řečeno nestačí. Máme tu dva typy střel, zajímavě řešené uhýbání z viditelné plochy (jež ovšem není logicky vysvětlitelné, viz výše), moderní vesmírnou stíhačku a tuny a tuny asteroidů čekajících na odstřel - někomu to stačit bude, leckomu ne... záleží na vkusu. Jako rozhodně pozitivní ale hodnotím vcelku dobře řešený systém ohodnocení hráče body a přidání tabulky nejlepších "střelců". Chcete-li se tedy vyřádit ve vesmíru a "pozemské" scenérie vás jaksi nelákají, máte teď možnost si přijít na své.
