Chobotnice (Octopus)

Konečně se mi díky počítači a internetu splnil můj dětský sen. Mám Chobotnice, hurááá, já mám Chobotnice! Už nikdy se mi nebudou posmívat posměváčci, že jsem zlobil a namísto Chobotnic jsem k osmým narozeninám dostal desku Dády Patrasové...

Konečně se mi díky počítači a internetu splnil můj dětský sen. Mám Chobotnice, hurááá, já mám Chobotnice!

Bylo mi asi šest let, když se u nás doma objevila geniální digitální hra Vajca. Znáte to, čtyři tlačítka, čtyři slepičky snášející vajíčka na čtyřech bidýlkách, jeden vlk chytající do košíku co nejvíc vajíček, vykukující a občas se smějící zajíc a neposlušná kuřata osvobozená po pádu vejce na zem. Hra, která na dlouhé roky ovládla nejen můj život, hra, o níž je v dnešní době, tedy asi patnáct let od jejího vzniku, stále ještě obrovský zájem. Ačkoliv se jedná o nejgeniálnější hru svého druhu, není jedinou. Hned za ní totiž následují chobotnice.

S těmi jsem se poprvé setkal asi o rok později, než s Vajcama a to při pravidelné "třídní" prohlídce u zubaře. Ano, tušíte správně. Někdo tehdy donesl Chobotnice, o něž byl, stejně jako o moje Vajca (ale no tak, nemravové :o)), obrovský zájem. Vzhledem k tomu, že u zubaře bývá nuda, rozhodli jsme se, že si hry vyměníme. A tehdy jsem poprvé hrál Chobotnice, druhou a zároveň poslední digitální hru, která mě uchvátila, ale kterou jsem nikdy nedostal, ačkoliv jsem ji měl dostat k narozeninám, jenomže jsem hodně zlobil a tak jsem namísto Chobotnic dostal jenom desky Dády Patrasové.

Můj sen získat Chobotnice se mi však splnil a to díky klasickému počítači a hlavně internetu, neboť při svých toulkách internetem jsem na jedné stránce v jedné zapadlé rubrice objevil právě tuhle geniální pařbu, která určitě potěší i Vás. A vzhledem k tomu, že jsem den předtím, po několika letech hledání, náhodou narazil doma ve skříni také na Vajca, větší radost už jsem mít nemohl.

Co to ale vlastně ta Chobotnice je? Myslím si, že Vám to nemusím představovat, ale budiž. Princip hry je jednoduchý. Máte tři panáčky - potápěče, kteří sedí na lodičce a jejich úkolem je ukořistit co největší část pokladu, který je ukryt dole v moři. Zní to celkem jednoduše, ale když k tomu přidám, že poklad hlídá obrovská chobotnice, vize lehce nabytého bohatství se rázem rozplývá, zvláště, když chobotnice má čtyři chapadla, kterýma se Vás snaží nabrat a posléze sežrat. To víte, i chobotnice potřebují být z něčeho živi a stejně jako vy toužíte po pokladech, chobotnice touží po Vašem těle, aby mohla ukojit potřeby svého hladového žaludku. A tak Vaši potápěči mizí při nepozornosti jeden po druhém a ačkoliv po nakradení dvou či pěti stovek dostanete jednoho náhradníka, můžete si být jisti, že si na Vás stejně, dříve nebo později, pochutná.

Jak sami vidíte z obrázků, také počítačová verze připomíná designem klasickou digitální hru se všemi barvami, tvary a tlačítky, přesně tak, jak mají být. Ovládání je jednoduché a pochopí ho každý - po výběru modu hry (A a B) už panáčky posouváte pouze levou a pravou šipkou do doby, než zemřete (a stejně všichni zemřete), nebo to vzdáte, což ale u takhle perfektně hratelné hry prostě a jednoduše hned tak nepůjde. I když víte, že si na Vás chobotnička pochutná, doporučuji Vám, abyste si tuhle hru stáhli a zahráli (mnoho lidí si svou partičku Chobotnice dává pravidelně) a pokud už budete příliš naštváni na chobotnici, která žere Vaše bezbranné potápěče, vězte, že není nic jednoduššího, než navštívit nejbližší restauraci a tam si dát sépiové kroužky. Uvidíte, jak rychle Vás vztek přejde a jak rychle budete mít chuť na další hru.