Kdo by neznal jednoho z prapředků současných herních hrdinů, stařičkého, ovšem stále čilého pacmana, který i přes svou nemotornost a jednoduchost dokázal už před několika desetiletími odolávat náporu nepřátel a to pouze na pomocí lsti a inteligence. Spousta hráčů se do něj bezmezně zamilovala a zatoužila, vytvořit si svůj vlastní klon, který však zpravidla žádné novinky nepřináší, nýbrž pouze umně kopíruje všechny rysy původního dílka. To však bezpochyby neplatí pro dnešní PacManiac, k němuž autor přistupoval hned od počátku dosti inovativně. Co je patrné na první pohled jsou pořádné změny v celkovém vzezření hry. Pryč jsou nepřitažlivé a neosobní 2D přepracování. Stále více her je tvořeno v 3D, čemuž neunikl ani náš stařičký hrdina a stejně jako jeho kolega Mario si jej stále častěji můžeme vychutnávat v plných třech rozměrech. 
Principy pak zůstaly zcela nezměněny, v této oblasti ona přitažlivost a inovativnost rozhodně netkví. Opět se tedy s naší obrovskou koulí vydáváme do labyrintu, kde jsou přichystány mnohé nástrahy v podobě poletujících duchů, kteří baží po vaší smrti. Těm je radno pořádným obloukem se vyhýbat, jinak byste mohli velice snadno přijít o jeden z cenných životů, což je vzhledem k tomu že vlastníte pouhé tři, velice nemilé. Cílem pak je sesbírat všechny drobné žluté puntíky, které jsou umístěny prakticky na každém rohu, teprve potom jste teleportováni do dalšího levelu. 
Proti oněm duchům se naštěstí máte alespoň malou možnost bránit a tím jsou větší fialové balónky, po jejichž sebrání naberete na několik málo sekund takovou sílu, že dokážete ducha jednou provždy spravit z povrchu zemského. Těchto pomůcek je ale pouze omezené množství. V okamžicích, kdy zrovna žádný nemáte bezpochyby využijete první novinku hry, jíž je možnost skákat, což mnoho novodobých pacmanů neumožňuje. Ve chvíli kdy se k vám tedy nepřítel přibližuje se pouhým stisknutím mezerníku nadnesete kousek nad zem a ladně jej přeskočíte. Ovšem pozor, aby hned za ním nečíhal protivník další.
Také po technické stránce je rozhodně na co se dívat. Příjemné 3D zpracování ještě více umocňují efekty, které se spustí vždy po snězení již zmiňovaného fialového kolečka. Pak se totiž okolní reflektory rozblikají, začne hrát příjemná hudba a vše je tak nějak veselejší. Škoda že to trvá tak krátce. Sečteno a podtrženo se PacMania řadí mezi to nejlepší, co nezávislá scéna v této kategorii za poslední dobu vyplivla.
