Panic – v roli dělníka

Myslíte si, že to mají dělníci na stavbě lehké? Tak to se zásadně mýlíte! Dnešní hra Panic vám dokáže, že pracovat na stavbě není vůbec jednoduché. Stavění samo o sobě je pěkná fuška, ale když se na staveniště vloudí několik otrapů z konkurence, tak se asi pořádně zapotíte než dané zdi dostavíte. Nevěříte? Panic vás zaručeně přesvědčí!

Uvažujete o kariéře stavbaře, který dělá zdi mrakodrapů a pohybuje se v ohromných výškách? Nechejte si zajít chuť, protože má-li dnešní hra třeba jen zpolovic pravdu, tak bych na stavbě nechtěla pracovat ani náhodou. Panic, který pochází z dílen vývojářů D-YAMA, vás totiž seznámí s tím, co všechno musí dělník udělat, aby se zeď stála. Vsadím se, že jste si jeho potíže nikdy nedokázali ani ve snu představit.

Práce na stavbě není příliš častým námětem na počítačovou hru, alespoň ne v našich krajích – vždyť ale hra pochází z asijských zemí, takže se ani není dvakrát čemu divit. Gameska je to skutečně zajímavá a vsadila bych se, že žádnou takovou jste ještě nehráli. Originální námět je jen plusem a zvyšuje hratelnost. Nu, ale nyní bychom si raději měli říci, o co vlastně půjde.

Po spuštění hry si vyberete jednoho ze dvou dělníků. Žádný rozdíl mezi nimi není, jejich vlastnosti jsou stejné, jde opravdu jen o vzhled. Na výběr máte buď klasického dělníka s přilbou a modrákami, nebo spíše klučinu v zelených teplákách a s šátkem uvázaným kolem čela. Až si jednoho z nich vyberete, můžete pokračovat již přímo do hry.

Ta se odehrává, jak již jsem se výše zmiňovala, na stavbě mrakodrapu v jednom z vyšších pater. Tam jsou již položeny traverzy a vy musíte mezi ně postavit zdi. Jenže ouha. Na stavbu se nějakým nedopatřením nebo zlým úmyslem dostala banda dělníků od konkurence, která by vám ráda onen kšeft přebrala. A také oni staví oni zdi, avšak s tím rozdílem, že používají jinou barvu materiálu – žlutou, zatímco vy modrou. Nejenom, že nechtějí vypadnout, ale brání se a dokonce i útočí.

Každé kolo má čtyři patra umístěná nad sebou a v každém patře je osm částí, které musíte zazdít. Než onu část zazdíte, musíte třikrát sáhnout pro materiál, ale za každý zazděný díl dostanete nějaké body. Stejné úkony dělají ale i protivníci. Nevšímat si jich by se vám nemuselo vyplatit, protože jsou-li dva nebo tři, stihnou mnohem více práce než vy. Vaším úkolem je postavit nadpoloviční většinu. Samozřejmě, že čím více částí zazdíte, tím lépe.

Před konkurenty se nemusíte schovávat. Pravda je, že když pracujete na stejném patře, tak se proti vám rozběhnou, ale stačí nadskočit a je po problému. Chcete-li ho ale zničit, máte hned tři možnosti. Buď mu budete skákat na hlavu, nebo po něm budete střílet a poslední možností je, pokud jste v nižším poschodí než on a přímo pod ním, vyskočit a hlavou praštit o traverzu, která se otřese a jeho zraní. Je jedno, jakým způsobem ho zneškodníte, ale vždy musíte každý způsob několikrát opakovat. Někdo má tužší, jiný jemnější kořínek. Poté, co ho sejmete, zmizí a zůstane po něm nějaká mince, za kterou můžete dostat 20-200 bodů, záleží na tom, z jakého je kovu a jakou má velikost.

Samozřejmě časem proti vám nastoupí i mnohem obtížnější soupeři, kteří se s vámi nebudou v žádném případě nijak mazlit a budou proti vám bojovat. V jednom z kol jsem dokonce narazila na blázna na motorce, který jezdil po patrech a snažil se mě zajet. Zneškodnit ho bylo takřka nemožné. Jinak životů máte na začátku hry celkem osm. Postupně se vám odečítají, pokud přijdete do styku s dělníky anebo na vás oni vystřelí. Životy lze doplňovat pomocí srdíček, které někdy při zazdívání naleznete. Občas se vám může poštěstit a dostanete bonus rychlého stavění či zrychlené chůze.

Ovládání hry je poměrně složité. Po spuštění bych vám doporučovala nastavit si tlačítka, kterými chcete hru ovládat v Options, abyste ve hře zbytečně netápali. Jinak je tu volba buď jednoho, nebo dvou hráčů, takže máte-li po ruce kamaráda, hned ho k počítači dožeňte. Ve dvou je to mnohem větší zábava, to mi věřte. Jinak grafika hry je podle mého názoru na docela vysoké úrovni, respektive já jsem s ní byla spokojena stejně tak, jako s efekty. Hudba hraje obstojná a zvuky jsou také slušné, takže zbývá jenom hratelnost a ani ta nezklamala. Sečteno a podtrženo, Panic je velice dobrá hra, kterou byste si v žádném případě neměli nechat ujít.