Dnešní hra je účastníkem předloňské Retro Remakes Competition. V soutěži sice nijak významně neuspěla, ale svou grafikou vybočovala z řady ostatních projektů. Za vzor posloužila stejnojmenná arkáda z roku 1986 pro Commodore 64, která se sice rovněž nedočkala žádné masivnější popularity, přesto přinesla do žánru leteckých arkád něco nového a čerpali z ní později třeba autoři klasiky Zaxxon.
Oním hlavním inovativním prvkem byl pokus o přechod z 2D do 3D. Zatímco Zaxxon již můžeme považovat za izometrickou hru, Panther ještě uvízl čistě ve 2D. Jak se ale později ukázalo, byly plány tvůrců opravdu vizionářské. Dnešní remake je již trojrozměrný a 
dobře nám ukazuje, jak se může skvělá myšlenka po realizaci sama zabít. I přes skvělou grafiku naráží na limity ovládání a hratelnosti, což by dost možná napsali recenzenti již u Commodorovské verze.
Panther vychází z linie klasických vesmírných arkád, i když je umístěna na povrchu planety. Se svým letounem totiž není primárním úkolem bojovat proti nepřátelům, ale zachraňovat oběti mimozemské invaze. Na první pohled vypadá jako nějaký vlakový simulátor, protože létat můžete pouze do jisté vzdálenosti od diagonální kolejnice. Další železniční narážku můžeme najít v neustálém vzlétávání, přistávání a zastavování. V každé vlně totiž musíte odrazit nepřátelský nálet a zastavit poblíž tábora zajatců či jiné důležité budovy. Tím se doplňuje zdraví, životy a palivo pro další let.
Aby toho zdržování nebylo málo, je celá hra zpomalena tím, že vaší jedinou zbraní jsou rakety. 
Tedy spíše jedna raketa, protože další můžete vystřelit až poté, co předchozí opustí obrazovku nebo zasáhne cíl. Bránit se potom náletům třeba pěti nepřátelských ufounů a ještě včas zastavovat je hodně komplikované. Mohli nám autoři připravit ještě další překážky? Mohli a nezapomněli to udělat! Ovládání za pomoci šipek totiž není omezeno jenom na let vpravo a vlevo, ale je notné, jak jsem se zmiňoval, neustále měnit i výškovou hladinu, přistávat a vzlétat. V konečném důsledku si při hraní Panthera spíše připadáte jako při hraní patnáctého levelu Tetrisu , než u plynulé střílečky.
Ale dost bylo kritiky, Panther je vizuálně hodně povedená střílečka, která je díky všem nástrahám hodně obtížná. Může tak být výzvou pro hráče, kteří nechtějí odehrát první dvě desítky levelů poslepu. Pokud se smíříme s rozdanými kartami, může nás alespoň na pár hodin pobavit.
