Pokud vám název této hry, tedy Paranoid, evokuje vzpomínky na kdysi tak neskonale rozšířenou arkádu Arkanoid, vezte, že to není jen tak náhodou. Tvůrci se nechali touto nesmrtelnou pálkovanou inspirovat, ale přidali do ní některé svoje úpravy.
Tou největší, kterou zjistíte hned na první pohled, je nahrazení klasických cihliček poněkud méně tradičními hexagony (dobrá, tak tedy šestiúhelníky, nebo šestihrany, ale když on hexagon zní lépe). Stejná změna čekala i pálku, která již není tak nudně plochá, jak bývala. Nyní se skládá ze tří k sobě připojených hexa... šestihranů. Již asi tušíte, v co to všechno ústí. Ano, hádáte správně. Vezmeme-li v potaz fyzikální zákon, že úhel dopadu je roven úhlu odrazu, vychází nám z toho, že míček létá po monitoru sem a tam zdánlivě podle své vůle. Rázem je totiž k dispozici mnohem více ploch, od kterých se může odrazit, a ty přitom míří do všech možných i nemožných úhlů. Již si tedy nebudete moci dopředu propočítat, kam míček poletí, protože ve chvíli 
kdy narazí na nějakou zešikmenou plochu, změní se jeho trajektorie pro běžného člověka zcela nepředvídatelně.
Nebyl by to Arkanoid (pardon, Paranoid), kdyby vás v něm nečekaly různé druhy cihliček, bonusů a malusů. Základním stavebním prvkem zde jsou pochopitelně běžné cihličky, kterých zde máte tucet na každém prstu. Ty při nárazu kuličky vybuchují a načítají vám tak body. Jsou ale nudné, nudné, nudné. Jsou ale stále zábavnější, než cihly ocelové, se kterými nehnete, ať do nich střílíte jak dlouho chcete. Něco jiného to ale je u výbušných cihel naplněných TNT. Nejen, že při nárazu vybouchnou, ale nachází-li se v jejich blízkosti ještě jiná taková, tak to odnese také. Ve vyšších úrovních se můžete setkat i s cihlami teleportačními, které vám míček spolknou a vyplivne je zase jiný teleport.
Ale nejkrásnější zážitek je, když se vám podaří trefit cihla kontejnerová. Ta se otevře a vysype na vás svůj cenný obsah. Avšak pozor, ne vždy je záhodno snažit se padající odpad zachytit. Je-li zelený, vzhůru na něj, je to 
život navíc. Pokud je ale červený, raději se mu vyhněte. Je to bomba, a ta by vám opravdu nedělala dobře na pleť.
Během hraní budete mít možná ještě jeden pocit deja vu, který nebude mít nic společného s názvem hry. Po chvíli možná zjistíte, co to je - je to hudba. Ano, jsou to opravdu ty hity, které si myslíte, že to jsou. Doom 2, Final Doom, Heretic... hudební motivy z nich byly použity při ozvučování této hry, a už jen tato jména zaručují, že na nervy vám zvuky z ní nepolezou.
Ale ukončeme toto prázdné tlachání. Jste určitě netrpěliví si Paranoid vyzkoušet. Udělejte to. A pokud se vám podaří docílit dobrého výsledku, neváhejte jej zaslat na stránky výrobců této hry. Mají tam poměrně přehledně zpracovaný toplist, tak se pokuste do něj zapsat.
