Permanent Daylight - dokonalá parodie

Adventura, která je parodií na klasické adventury. Zesměšňuje i ta klišé, o kterých jsme nevěděli, že existují. Přitom je graficky úžasná a má pěknou hudbu. To si přece nesmíte nechat ujít!

Příběh dnes probírané adventurky začíná uprostřed jedné temné noci. Hlavního hrdinu Dietera budí podivný hlas přicházející odkudsi z kouta jeho ložnice. Vysvětluje mu, že mu chce cosi důležitého sdělit. Dieter ale – vcelku pochopitelně – není téhož smýšlení s hlasem, jenž má prý zprávu důležitějšího významu, než je odpověď na otázku kdo je a co v takovou hodinu u Dietera dělá. Dieter je tak dotěrný, že se muž nakonec představí jako Bůh, ale následné nadšení doprovázené dlouhatánským monologem o tom, jak se Dieter stane Mesiášem, mu ukáže, že to nebyl dobrý nápad. Rozhodne se tedy říci pravdu.

Tajemný hlas patří mechanikovi jménem Steve, který se kvůli nehodě proměnil v čistou energii a nyní putuje po světě. Má to své výhody i nevýhody – kupříkladu se mu splnil odvěký sen moci pozorovat ženy ve sprše, ale to jen tak mimochodem. Důležitější je, že díky svým schopnostem odhalil strašlivé tajemství. Šílený vědec jménem Really Really Evil Ed vymyslel přístroj, s jehož pomocí zastavil rotaci planety a zajistil tak jedné její polokouli trvalé denní světlo (permanent daylight). Nedovtipný Dieter se zaraduje, že mu aspoň nebude v noci zima, ale pomyšlení na potopu na jedné straně a teploty blížící se -273 stupňům Celsia na straně druhé (Dieter: „That’s pretty cold.“ Steve: „Yes, that’s pretty much absolute zero.“) ho zase pěkně zchladí.

Důvodem Stevova příchodu je pochopitelně fakt, že Dieter musí Eda zastavit. Ale proč si vybral k tomuto úkolu zrovna jeho? Inu: tak nedovtipného dementa, který bude půl hodiny poslouchat podivný hlas, který se k němu proboural v půl třetí v noci, skutečně aby jeden pohledal…

Permanent Daylight je dost možná nejvtipnější adventura, která se mi kdy dostala do rukou. Je ale potřeba mít patřičně načteno, nakoukáno a především nahráno: hned v prvních obrazovkách pozorný hráč narazí na aluze na South Park, Monkey Islandy („Look! A three-headed monkey behind you!“), Larry Vales 1, předchozí hry Inotxicated Little Bunny a všechny hry s šílenými vědci v hlavní roli.

Humor těží především z demence hlavního hrdiny, kterému je potřeba vysvětlit, že šílení vědci se vždycky snaží zničit svět – je to jejich náplň práce. Dieter se dá nachytat i na to, že se na poště nepřechovávají zásilky, ale radioaktivní odpad. A když se snaží dostat do Edovy laboratoře, neuspěje s tím, že je z Klubu ničitelů světa a rád by Eda jako zasloužilého člena požádal o autogram.

Grafika Permanent Daylight je kreslená a především postavy a jejich animace vypadají naprosto perfektně. Ostatně také si za to vysloužily první místo v příslušné kategorii AGS Awards za rok 2001. Jediné, co možná někoho trochu zamrzí, je, že běží rozumně jen v rozlišení 640x480, dělaná je primárně pro 320x200, a tak je dost často rozpixelovaná.

Ovládání je stejné jako ve většině her vyrobených v Adventure Game Studiu založeno na principu sierráckých VGA remaků – pravým tlačítkem myši se měni akce na kurzoru, pravým se provádějí. Je to intuitivní, rychlé, snadné na pochopení a těžko lze proti tomu něco namítat.

Permanent Daylight se řadí mezi nejlepší freeware adventury vůbec. Nenabízí sice dlouhou zábavu, ale je to obrovsky vtipná a roztomilá hra. Vzhledem k její velikosti by se stažením neměli váhat ani ti, kdo adventury zrovna dvakrát v lásce nemají…