Pexeso NBA – hrajeme si s osobnostmi

Pexeso NBA není samozřejmě ničím jiným, než simulací klasické hry s dvojicemi stejných obrázků. Ty však tentokrát tvoří hvězdy nejslavnější basketbalové ligy světa – americké NBA.

Pexeso. Málokdo se odvažuje odhadovat, jak dávný je jeho původ, ještě méně lidí si pak troufne aproximovat, kolik druhů obrázkových sad už se na kartičkách či kostičkách objevilo. Tradiční zábava na dlouhé zimní večery, kdy se celá rodina schází, aby potrápila paměťové buňky, společenská hra, jež neurazí a dovede spolehlivě zabít volný čas. Je pak už vlastně jedno, zda jsou na obrázcích postavičky z Večerníčku (oblíbené pexeso dětský let autora recenze), drahé automobily, základní anglická slovíčka, odhalené ženy, či třeba reklamní předměty soukromé společnosti Novák a syn z Horní Dolní. Není tedy čemu se divit, že se svými klony a variacemi na známé téma přicházejí v pravidelných intervalech i čeští amatérští vývojáři. Nedávno tak například na pomyslném redakčním stole (neboť Plné hry narozdíl od velkého bratra BonusWebu fyzickou místnost, v níž by se redaktoři scházeli a společně se bavili nad volně šířitelnými tituly, nemají) přistála hra s vševysvětlujícím názvem Pexeso NBA. A skutečně nabízí přesně to, co její titulek avizuje – hraje se se čtyřiašedesáti kartičkami, na nichž je seřazeno třicet dva největších osobností současnostia minulosti té nejslavnější basketbalové soutěže na planetě Zemi – americké NBA. Nic víc, ale ani nic méně. Otázkou pro tento a následující odstavec tak zůstává jediné – je prezentace a zábava, již Pexeso NBA nabízí, dostatečná pro ohodnocení v horní polovině škály, nebo se jedná o laciný pokus získat si pozornost a jistý kredit v oblasti amatérského vývoje?

Bohužel, podle všeho se zdá, že v úvahu přichází spíše druhá zmiňovaná možnost. Je hezké, že se hráči mohou konfrontovat takřka skoro tváří v tvář takovým postavám jako Michael Jordan, Shaquile O'Neal, Earvin "Magic" Johnson, Vince Carter nebo legendární Larry Bird. Bylo by to ale ještě hezčí, kdyby hra obsahovala více jejich bibliografických informací a třeba i větší fotografie, než v mizerném titěrném rozlišení v okně, kde běží. Takhle zůstává Pexeso NBA jen poněkud omezenou variantou klasiky, která nabízí pouze jednu sadu obrázků bez jakékoliv přídavné hodnoty. Nepříjemný je i fakt, že lze hrát jen sám proti sobě, přičemž hra počítá, kolik pokusů hráč potřeboval k tomu, aby otočil všechny kartičky. O nějakém adrenalinovějším módu, i kdyby šlo jen o hru proti počítačové umělé inteligenci, si mohou hráči Pexesa NBA nechat zdát. Potenciál multiplayeru, kdy se hráči hecují a vydávají ze sebe úplně všechno po psychické stránce, tak zůstává pohříchu zcela nevyužit. Grafické zpracování je taktéž spíše slabší – hezkou první a poslední obrazovku doplňuje nemastná neslaná vizuální stránka hry samotné a spravit tristní situaci nemůže ani absentující ozvučení. Pexeso NBA je zkrátka a dobře hra nepovedená, jež možná bude těžit z magické přitažlivosti NBA v názvu, nicméně většího herního úspěchu dosáhne jen velice, velice těžko.