Phun má na svědomí Emil Ernerfeldt, student univerzity ve švédském městě Umeå. V prvé řadě těžko Phun označit za hru jako takovou, jedná se spíše o zajímavý software. Nemá levely, nemá cíl, dokonce by se dalo polemizovat i o přítomnosti hratelnosti jako takové. Phun je v podstatě pouhopouhý sandbox, na kterém si můžete dělat vše, co vám fyzikální engine umožní. Ernerfeldt hru označuje za "hřiště, kde můžete uplatnit svou kreativitu". Protože ale z tohoto asi moudří nejste, a recenze musí být delší, uvedu několik příkladů.
Na dvourozměrné ploše umístíte "podlahu", namalujete objekty, přidáváte jim jednoduché atributy, například barvu nebo hmotnost. Kromě toho můžete na plochu vložit i různé pružiny či jiné objekty, nebo skládat jednoduché pracující stroje opět z jednoduchých příkazů. Pak už je na vás, zda 
si takto složíte z domeček, jezdící auto nebo třeba hráz zadržující vodu. O reakci objektů už se postará fyzikální engine. Gravitaci můžete nechat vypnutou, což se hodí k tvorbě stroje, nebo ji můžete zapnout a pozorovat, jak se váš domeček boří, protože jste stropu dali moc velkou hmotnost a lehké podpěry se příliš prohýbají. Jak už to bývá s lidskou touhou ničit, mojí nejoblíbenější kratochvílí se stalo testování dopadů různých těles na několik z cihliček složených staveb (kde jsem trpce zjistil, že Phunu chybí simulace tlakové vlny). Jedno video vydá za tisíce slov, a pokud vám ani tento zmatený popis nestačil, strýčkové Google a YouTube vám po zadání hesla Phun ochotně pomůžou.
Svými způsobem Phun není odlišný například od Garry's Mod pro Half-Life 2, na rozdíl od něho ale simuluje události pouze na 2D ploše. Rozhodně není pro
všechny, kvůli absenci cíle může na někoho působit jako několikaminutová kratochvíle. Také některým z nás připomene, že je čas upgradovat počítač, když se jim u složitějších scénářů Phunu trhaně zobrazuje i freewarovka. Nevylučuji ovšem, že hlavním viníkem může být moje obstarožní konfigurace.
Ačkoliv je Phun stále ve vývoji, už nyní má oddané fanoušky tvořící složitější scénáře. Ti tak alespoň částečně nahrazují chybějící levely. Emil Ernerfeldt rovněž plánuje v budoucnu uveřejnit zdrojový kód, Phunu se dá předpovídat velká budoucnost. Jak jsem napsal výše, nejsem si tak úplně jistý, zda lze označit Phun za klasickou hru. Na druhou stranu jsem se u něj bavil s různým nastavením několik hodin, což je několikanásobně déle, než třeba u takového Precisionu. S finálním hodnocením je to tedy složité - nicméně pokud jste alespoň trochu hračičkové, vyzkoušením nemůžete nic zkazit.
