Pixel Force: Left 4 Dead – známá čtverka je zpátky

Zombie nákaza udeřila o dvacet let dříve a partička čtyř přeživších se tak namísto Source Enginu obleče ve stylu osmibitového Nintenda.

l4d_post

Slovíčko demake se už na nezávislé scéně evidentně plně uchytilo. Zatímco remake označuje předělávku starého díla, demake je nové dílo předěláno do starého kabátku. Úmyslné retro, chcete-li. Eric Ruth si vzal na paškál slavnou multiplayerovou akci Left 4 Dead a představil si, jak by zombie survivol vypadal na pradávných osmibitech. Jeho kombinace staré hratelnosti s novým zasazení přesto není prostá typických chyb jakýchkoliv předělávek V pohledu shora na vás čeká dlouhá cesta k záchraně vedoucí přes těla rozličných nemrtvých.

Jak zmiňuje přiložený readme soubor, Pixel Force: Left 4 Dead by se ve skutečnosti měla jmenovat spíše Left 2 Die (všimli jste si obratného vtipu a číselněslovní hříčky?). Ačkoliv totiž hra obsahuje hru více hráčů na jednom počítači, spolu si zabojují maximálně hráči dva. Důvodem je nutnost hraní na jedné klávesnici a (prý) historická věrnost osmibitům, u kterých se (prý) hry pro čtyři hráče vyskytovaly zřídka.

Hra demakuje řadu podstatných částí L4D. Ve výběru postav se setkáte se všemi čtyřmi známými tvářemi prvního dílu. Tito unesou primární zbraň (samopal, brokovnici, pušku) a sekundární zbraň (pistole). Léčení nově probíhá automaticky z lékárniček vypadnuvších ze zombies, stejně jako nacházení munice. Ke slovu se kromě řadových nemrtvých dostanou i silnější verze, nicméně u nich zamrzí, že jim chybí speciální schopnosti – Boomer sice stále zvrací, ale jeho žaludeční šťávy jen a pouze ubírají životy. Stejně tak zamrzí možnost za nemrtvé hrát a třeba ve split screenu zatápět kamarádovi přeživšímu.

Více už vyniknou neduhy spojené se simulováním éry osmibitů. Kostrbaté a nepřenastavitelné ovládání je zdrojem nejedné neurózy, protože i na nejlehčí obtížnost se vám bezmozci zkrátka příliš snadno dostanou na tělo a "Pažba" není ani zdaleka tak efektivní jako v předloze. Pokud by si Pixel Force: L4D nehrála na osmibitovou záležitost a dovolovala míření myší, hratelnost by se notně zvýšila. Nintenda jsou po právu písní vzdálených dní.

Ve výsledku tak očekávejte příjemnou arkádu, která se ale ani s přimhouření očí na freeware scéně nevyrovnává své předloze, a u které je umělé vrácení času spíše na škodu než ku prospěchu.