Hned na úvod se rozhodně sluší říct, že se prakticky nejedná o nic jiného než klasickou vesmírnou střílečku v příjemném provedení, čímž se ostatně ani sám autor netají. Pokusil se však do zaběhlého konceptu začlenit něco málo nových nápadů, což se každopádně cení.
Opět se tedy zhostíme ovládání jednoduché vesmírné rakety, která právě vyrazila na svou pouť skrze přetěžkou šestici levelů, která je na hráče připravena. Jestliže se budete chtít dostat až k misi nesoucí v označení číslici šest, bude třeba nejprve dokončit onu pětici předešlých, což nebude mnohdy ani zdaleka jednoduché.
A to i v tom případě, že máte hned od začátku rovné tři životy, s nimiž je potřeba šetřit. Přijít o jeden velice cenný totiž můžete opravdu snadno. Stačí se jen malým kouskem dotknout některého z nepřátelských jednotek, na horní liště se rozbliká výstražné znamení s nápisem havárie a jeden z trojice je v mžiku pryč.
Ona zmiňovaná inovace, kterou Tatko do své hry zakomponoval se pak týká právě oněch tří životů, které poté co ztratíte lze zase určitým způsobem získat zpátky. Docílit toho můžete díky zabíjení nepřátelských jednotek, za což vám budou přičítána procenta a poté, co bude váš nárok na nový život stoprocentní, obdržíte jej okamžitě do výbavy.
I přes tuto drobnou úpravu se však jistě nezbavíte dojmu, že se jedná o vesmírnou akční střílečku „zleva do prava“ v tom nejčistším provedení. Jelikož si hráči u Tatkových minulých her stěžovali na přílišnou obtížnost, Stáhl ji u Planety Příšer 3 takřka na minimum, což jistě mnoho hráčů přivítá, ovšem po krátké chvilce hře chybí spád a celá obrazovka se pohybuje snad až příliš moc pomalu – možná že by do budoucna pomohlo menu s výběrem obtížnosti podle vlastního gusta. I tak se jedná o lehce nadprůměrnou akční hru s příjemným grafickým kabátekem, která stojí za vyzkoušení.