Nedokáži odhadnou, jestli se i v daleké budoucnosti bude hrát volejbal, nebo vyzniknou nějaké populárnější sporty, ale Plasma Ball je určitým klonem klasického volejbalu. I když je vidět futuristické ražení, klasické rysy volejbalu nelze Plasma Ball popřít.
Hrací plocha je rozdělena futuristickou sítí na dvě poloviny. Na každé půlce se nachází jinak barevné půlkruhy, které simulují hlavičky z klasického volejbalu. Do arény je vhozen speciální balón, který je efektně uchycen na lanech. Lana mají však spíše dekorativní charakter a nijak neovlivňují vlastnosti samotného balónu, který se chová naprosto přirozeně. Vaším půlkruhem se můžete pohybovat ze strany na stranu na své polovině nebo skákat. Úkolem je, abyste balón odbyli takovým způsobem, aby ho 
soupeř na druhé straně nestačil zasáhnout a balón mu propadl na zem. V takovém případě se soupeři ubere energie. Jakmile má jeden z hráčů nulovou energii, druhý hráč vítězí. Rozdíl oproti klasickému volejbalu je v tom, že na odbytí balónu nemáte tři nýbrž nekonečně mnoho úderů. Můžete si tak připravovat pozici jak dlouho uznáte za vhodné, což však hodně ubírá na spádovosti hraní. Hrát můžete jak proti počítači, tak i vyzvat kamaráda.
Grafika je jednoduchá, ale poměrně zdařilá. Ve hře se nevyskytují žádné dekorativní prvky, krom lan okolo balónu a pozadí. Balón je nepřehlédnutelný a stejně dobře přehledné jsou také vámi ovládaná půlkruhy. Hratelnost je nic moc. Předchozí klasické volejbalové hry byly opoznání lepší. A to především z důvodu limitace počtu úderů na tři. V Plasma Ball tento limit padá a tím je velmi těžké dostat protivníka do potíží. Vzhledem k tomu, že balón létá také poměrně pomalu, hra je většinou velmi táhlá a
nudná. Tento neduh naštěstí může odstranit jiné nastavení gravitace, a také vylepšení úrovně počítačového protivníka. Často se však balón odráží dost podivně a o váš půlkruh se zasekává, což na hratelnosti rozhodně nepřidává. Celkově vzato mají předchozí klasické hlavové volejbálky o třídu lepší hratelnost než Plasma Ball. Plynulost hraní je slušná, i když ne bezchybná a poměrně solidní je také ozvučení.
Ve srovnání s předchozími volejbaly Plasma Ball prohrává. Grafika a ozvučení je důstojné, ale hratelnost už tak slavná rozhodně není. Kdyby se ubrala možnost nekonečného množství úderů, určitě by to hraní jenom přidalo. To jsou však pouhá kdyby, takže takto končí Plasma Ball na šedi průměru.
