Plastic Kitten - roztoč to, kotě!

Doslova artistické kousky bude muset provádět hrdinka freewarovky Plastic Kitten v boji proti zlověstnému nepříteli. A nejen to - venku na ni čekají i hladoví mechaničtí psi a jiné smrtonosné nástrahy. Odměna ale bude sladká - se svými nejlepšími výsledky se totiž může snadno pochlubit na Internetu.

Kdo by si při pohledu na titulek dnešní vpravdě odpočinkové freewarovky myslel, že tu půjde o mazlení s koťátky ve stylu her parodujících tamagotchi, popř. ryze edukativní software zaměřený na lepení modelů domácích mazlíčků (vycházejíc ze slova Plastic), je vedle jak ta jedle. Tahle jednoduchá hříčka je totiž z velké části inspirována stařičkým Pacmanem a nutno podotknout, že je na svůj originální námět patřičně hrdá. Krom zabarvování čtvercových polí (které tu nahradilo obligátní požírání kuliček) tedy čekejte i zákeřné nepřátele a jiné pasti.

Hned po spuštění vás určitě upoutá sáhodlouhá nápověda, které obšírně popisuje všechny aspekty hry a v potenciálních hráčích vcelku úspěšně vyvolává pocit bezmoci. O to snazší pak pro vás jistě bude vklouznout do hry samotné. Ta je totiž opravdovým vzorem všech v principu snadných freewarovek (možná bych si dovolil tvrdit, že její základní myšlenku po náležitém zaučení pochopí i cvičená opice, ale nechci se tu nikoho dotknout :). Uprostřed obrazovky se nachází nevelká pyramida složená z mnoha rozměrově i tvarově totožných kostek. Není ovšem rovná, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale po skocích se směrem dolů svažuje - stručně řečeno, jde o jakési schody.

Úkol je tedy nasnadě - poskákat všechny stereotypní kostky (ty navštívené se označují modrým čtvercem). O to, o co je základní myšlenka primitivnější, o to je její aplikace v reálu komplikovanější. Hned po zahájení daného levelu se seshora začnou sypat jakési fialové koule a krátce po nich i speciální koule žlutá, z níž se po chvíli vyklube mánií posedlé psisko agresivního vzezření, jehož jediným úkolem je pokousat vás. První jmenované naštěstí nemohou hopsat směrem nahoru a tak jen nesystematicky padají, zatímco hafan se vám po "vylíhnutí" přilepí na paty a sleduje vás až do samého konce úrovně.

V souvislosti s levely by se možná hodilo zmínit, že (a dodávám, že bohužel) všechny využívají stejnou mapu a liší se tak od sebe pouze relativní změnou obtížnosti (formou přidání zběsilého psiska či větší frekvence fialových koulí). Větší zákeřnost, s níž vás hra často a ráda potrápí, je ovšem náhodné "nakupení se" nepřátelského psa a koulí do sestavy, která vám nenechává prostor k úniku. Je tak třeba opatrně a s ohledem na budoucnost velmi pečlivě taktizovat - promýšlet si další tahy dopředu a především nelézt do zastrčených koutů, z nichž není úniku.

Grafika Plastic Kitten nepatří k nejlepším, ale přesto ji tu nehodlám nijak negativně kritizovat. Slovy klasika - splňuje svůj účel a to je vše, co se od ní očekává. O něco lépe však tvůrci mohli zpracovat hlavní hrdinku - jakousi mutaci ženy a kočky (teď se mi vybavila výmluvná analogie s egyptskými sfingami, kde je tomu ovšem naopak :-) - její toporné pohyby hře na kráse zrovna nepřidají.

Přeskočíme-li ale nepříliš podařenou snahu tvůrců vyvolat v nás pocit různorodých úrovní pouhým prohazováním záporňáků, je tu ještě jeden důvod, proč by se vám freewarovka Plastic Kitten mohla zalíbit. Internetové žebříčky hráčské úspěšnosti. Přispívat do nich přitom může naprosto každý, takže snadno porovnáte svůj nejlepší dosažený výsledek s hráči z opačné polokoule aniž byste se museli bát, že ten druhý podvádí nebo vám neříká pravdu.

Co dodat na závěr? Žádná hra není dokonalá - a ani Plastic Kitten není. Je to jen typická logicko-ačkní zadarmová záležitost, na kterou po pár partiích velmi rychle zapomenete. Kdo od ní ale čeká víc? Důležité je, že vás na čas vcelku dobře pobaví a kdo ví... třeba vám její hraní půjde (narozdíl ode mě :-) dobře a nakonec se vám podaří dostat do čela žebříčku hráčů, který tvůrci uveřejňují na svých stránkách. A to už za tu námahu stojí, nemyslíte?