Život včely není žádný med, to ví každý, kdo se někdy zajímal o ekologii. V nenáročné hře Pollen Panic tomu ale tak je. Třebaže jí občas hrozí nějaké nebezpečí, je její celoroční život naplněný bezstarostným létáním od květu ke květu, vyhýbáním se překážkám a nástrahám a klidnou, rozjímavou náladou. Princip hry se po nějaké chvíli začne opakovat, ale díky osobité grafice a pěkné hudbě vám to ani nebude vadit.
Květy se neopylí samy. Vstávat a hurá na louku! Pollen Panic sleduje naši malou, jeden by řekl bezvýznamnou, včelku pěkně seshora. K ovládání tohoto nepatrného zázraku přírody vám přitom bude stačit jen čtveřice směrových kláves. Hra je rozdělena na čtyři úrovně (každá se odehrává v jednom ročním období) a úkolem v každé z nich je najít a opylit specifické květy.
Třebaže grafika hry je květnatá až až, ty správné najdete rychle. Jako jediné se hýbají. Opylování přitom probíhá tak, že po kontaktu s jedním květem specifické barvy začne kolem včelky rotovat pyl té které barvy. Vám pak stačí na mapě najít druhé kvítko stejné barvy a opět se ho dotknout. Tím je část mise splněna, obě květiny zmizí a je skoro hotovo. Na mapě je „ukryta“ vždy maximálně pětice dvojic barevných květů.
Jednotlivé mise tedy trvají tak kolem dvou, tří minut. Kromě květin se v úrovních skrývají také různorodé nástrahy. Trny, sršeň, skákající žába, pavouk se svou sítí a podobně. Je třeba se jim vyhýbat i přesto, že jim dokážete pomocí krátkodobého „turba“ zmizet v nedohlednu.
Na každou úroveň máte tři životy, přičemž smrt vás jen vrátí na výchozí pozici k úlu. Neztratíte ani postup, ani posbíraný pyl. To už byste se museli hodně snažit, abyste vyplýtvali všechny tři životy a dostali se k obrazovce „game over“.
Pollen Panic je jednoduchá hra s jednoduchou myšlenkou. Čtyři úrovně nejsou moc, ale ve všech je postup úplně stejný. Mění se jen vizuálně a hudebně. Právě tyto dva elementy jsou to, co vás u Pollen Panic udrží i v případě, že vám po stránce hratelnosti přijde hra vyprázdněná.
Vizuálně jde o mistrovské dílo. Námět mi připomíná některé druhy tapet, které si můžete nalepit na stěnu svého pokoje, nebo pěkný, velikonoční či vánoční ubrus na babiččině stole. Hudebně je také o co stát. Kytarové vybrnkávání může znít zprvu trochu genericky (ačkoliv je v každé úrovni jiné), ale později přijdete na to, že právě proto vytváří onen pocit bezstarostnosti, zasněnosti a pohody, který ze hry tak trochu čiší.
zdroj: www.youtube.com
