Ponorka - likvidace třaskavin

Potápění je sport, který vzrušuje a přitahuje milióny lidí na celém světě. Ale máme tady pro vás ještě něco daleko dobrodružnějšího, máte možnost se plavit hluboko pod hladinou ve vlastní ponorce, zvládnete to?

Ponorka je docela jednoduchá akční hříčka a jak přiznávají sami její autoři, inspirací se jim stala stařičká hra "Letadlo", kterou už kdysi dávno pařili na svém stařičkém počítači. V ní jste se stali bombometčíkem v letadle, které prolétalo obrazovkou zleva doprava, stále níže a níže a vaším úkolem bylo zničit celé město pod vámi. Autorům však toto počínání připadalo naprosto nehumánní, ničit město, v kterém žije plno nevinných a bezbranných lidí, na to neměli dostatek přesvědčení o nutnosti takového jednání. Proto se rozhodli vytvořit hru, jejíž děj umístili pod vodní hladinu a jako cíl střelby určili barely, které hrozí výbuchem a nelze je vyzvednout na hladinu.

Zničit je lze tudíž jedině minami a torpédy z ponorky a to bude samozřejmě ta pravá práce pro vás. Takže, žádné vraždění a zabíjení, žádné potoky krve, jen soustavná a cílevědomá likvidace barelů s nebezpečnou výbušninou, to je jediný, zato však nesmírně důležitý úkol pro vás na několik příštích hodin, pokud se ovšem pro tuto hru rozhodnete a vydržíte u ní. Ohrožovat nikoho nebudete, v sázku dáváte pouze váš a to ještě imaginární život. V každé správné hře lze alespoň něco nastavit a ani Ponorka není výjimkou. Nejdůležitější je vhodně nastavit množství bublinek pomocí posunování v „Nastavení“. To je velmi individuální a vřele doporučuji experimentovat.

Mimo množství bublinek zbývají dvě další volby. Pomocí položky "Zvuk" můžete tento ve hře vypnout, nebo zapnout, ale pozor,  pokud hru spustíte s parametrem „NO-SOUND“, pomocí této volby zvuk znovu zapnout nepůjde. Máte-li ve své CD mechanice hudební disk, můžete pomocí volby "Hudba" zapnout jeho přehrávání. Při přehrávání hudby nevyndávejte však CD z mechaniky, hra to totiž nemá ráda. Autoři dále připomínají, že hra měla původně být zkouška, co všechno se dá vytvořit během jednoho odpoledne. Dokončili ji však až po půl roce usilovné práce, trochu oprášili starou grafiku, doplnili spoustu nových vlastností a výsledek si můžete zde sami vyzkoušet.

Princip hry je velice jednoduchý, stáváte se kapitánem ponorky a musíte tedy likvidovat již výše zmíněné barely, plné třaskaviny. Směr, kterým se toto podmořské plavidlo pohybuje, nikterak ovlivnit nemůžete. Musíte se jen zcela věnovat svým zbraním a pomocí torpéd, či min tyto barely likvidovat. Svérázné je ale bodové ohodnocení, body získáváte jenom tehdy, pokud barel zničíte minou, tím se vám body přičítají. Jestli si ale vypomůžete torpédem, abyste spasili na poslední chvíli vlastní život a zachránili plavidlo, body se vám odečítají. Získávat můžete také nějaké bonusy, které se objevují po výbuchu zasažených barelů.

Tyto bonusy lze sebrat přímo ponorkou, nebo minou. Ty nejpodivnější vám po sebrání restartují současnou úroveň, ukončí současnou úroveň, ale také mohou způsobit vaši okamžitou smrt. Toto uvádím jen jako příklad, setkat se můžete s mnoha dalšími, ale jejich účinek si již vyzkoušejte sami. Prakticky lze tuto hru hrát do nekonečna, abyste však postoupili do dalšího kola, musíte nejdříve získat určitý počet bodů, ale pozor, s postupem do dalších kol se obtížnost hraní podstatně zvyšuje. Jak tedy ohodnotit tuto hru? Jsem hodně na rozpacích, nápad je vskutku originální a hlavně je vhodná i pro děti, nic nebouráte, neničíte, ale pomáháte dobré věci, při tom si i zastřílíte.

Grafiku hry si popsali a zhodnotili tvůrci sami, nepovažuji za nutné k tomu ještě něco dodávat. Zvukové efekty lze ohodnotit velice kladně, hudbu si můžete přidat takovou, jaká vám vyhovuje, to vše jsou bezesporu klady. Co musím však hodnotit velice negativně, je barevné pozadí hry. Už samotný nápad psát rady ke hře černými písmeny na tmavomodrém podkladě, hraničí až s nevkusem, ne-li přímo s nezkušeností, nejde to totiž téměř přečíst. Ve hře samotné pak kromě bílé a barevných výbuchů jinou než tmavomodrou nespatříte. Připadala jsem si jako v té  písni od Jaroslava Ježka „Tmavomodrý svět“, no však posuďte sami.