Poofik - zvířecí dobrodružství

Klasická arkáda vyzdobená nereálnou a všemi barvami zářící 3D grafika se hlásí o vaši pozornost. Pomožte polidštěné kočce s namáhavým úkolem táhnoucím se před velké množství levelů.

Poofik může být pro někoho možná až odpuzujícím infantilním názvem, po zahrání této arkádové záležitosti ale jistě sami uznáte, že se označení k podobnému stylu prostě hodí. Autoři totiž infantilně dětském stylu těžili i v oblasti celkového obsahu a tak se dočkáme vesměs nenásilné hopsačky, kde si hlavní roli zahrají především všelijaká zvířátka.

Hlavní hrdina je nejspíše jakýsi kocour. Oproti svým reálným kolegům ale zvládá v pohodě pochodovat pouze po dvou nohách, což je vlastně pro podo bnou hru nezbytné. Možná škoda, že nemá na své pouti žádný zřejmý cíl, jehož by se držel. Místo toho jen prochází sérii levelů, kde se snaží jednoduše přežít a vyhnout několika nepřátelům taktéž ze zvířecí říše. Ovládání je vesměs klasické, pohybujete se ve zboku viděném světě, který ale na rozdíl od většiny striktně 2D záležitostí dostal jakýsi „plastický 3D look“, zkrátka a dobře vypadá o fous reálněji než ručně kreslená 2D grafika – zda podobný styl odpovídá vašemu vkusu se již budete muset rozhodnout sami.

Jako menší mínus bych označila naprostou ignoraci jakýchkoliv inovací. To je vidět už v tutoriálu který se vám podaří projít v čase pod jednu minutu. Vysvětleno vám vlastně akorát bude, že po celou dobu hry si vystačíte s kurzorovými klávesami doplněnými mezerníkem pro výskok. Ten je samozřejmě potřebný v momentě, kdy dorazíte k větší mezeře a pak také pro zabíjení celkem početné armády nepřátel. Jak jsem již naznačila výše, spadají téměř výhradně do kategorie zvířecí a tak bude řeč o zelených housenkách, na něž platí popisovaná vraždící metoda, tedy vyskočit jim pkně na krk a jednou pro vždy je tak zlikvidovat. To samé lze aplikovat na poletující včely, jež jsou ale zrádné v tom, že se pohybují nahoru a dolů, přičemž poté, co dosáhnou jisté výšky, nepovede se vám nikdy je přeskočit a tak je jedinou správnou strategií vyčkávat, než se dostane do jedné z nižších poloh a teprve poté zaútočit. Naopak ježka je radno nechat pěkně na pokoji. Většinou stojí pevně na jednom místě a je dobře maskovaný terénem. Zabít jej prakticky nemůžete a tak je jediným řešením přeskočit ho a pokračovat dále. No a připočtěte si k tomu ještě sbírání předmětů, které vám žádné výrazné bonusy či vylepšení nepřinesou a máte přesnou představu o tom, jak to v Poofikovi funguje.

Sečteno a podtrženo jde o nadprůměrnou záležitost, jež vynikne zejména technickou stránkou. Ta hratelnostní je na tom podstatně hůře a že vás snad projekt připoutá na desítky minut k monitoru, s tím není třeba počítat.̈