Postman Only Dies Once – na stopě zločinu

Pošťák umírá jen jednou – zvláštní to název pro počítačovou hru. Když ale dodáme, že se jedná o freeware detektivní adventuru od plodných autorů Reality on the Norm, mnohé se vysvětlí…

Postman Only Dies Once. Takto podivný název má dnes recenzovaná freeware adventura od velice plodného týmu Reality on the Norm, která vznikla pomocí vývojářského nástroje Adventure Game Studio a stala se vítězkou několika kategorií AGS Awards za rok 2001 (ceny za rok 2002 ještě nebyly vyhlášeny, zveřejněny byly pouze nominace).

Hlavním hrdinou Pošťáka je soukromý detektiv Max Griff. Zkušenému očku se případy do kanceláře, jejíž podlahu pokrývají z větší části jen nezaplacené účty, příliš nehrnou. Jednoho večera Max sedí za stolem a medituje nad svou stále krizovější a krizovější situací, když vtom slyší venku podivné výkřiky. Intuice protřelého kriminalisty mu říká, že by se z toho pro něj mohl vyklubat slušný případ, a tak vyběhne ven.

Co ale nevidí: ano, na silnici se válí v louži vlastní krve mrtvý pošťák, dobrý to přítel většiny lidí ve městě. Ano, nad ním stojí okamžitě podezřelý zombie obyvatel města. Ale co čert nechtěl – ze druhé strany náměstí si to už hasí šerif, který s řešením případu rozhodně neotálí: vyzývá spořádaného zombieho k vysvětlení situace a když ten není schopen vydat z úst jediné srozumitelné slovo, zatýká ho a uvězňuje v místní šatlavě.

Zdálo by se, že tím případ pro Maxe opět nepříliš šťastně končí. Den nato se mu ale do kanceláře nakvartýruje dotěrná novinářka Mika, která si ho zaplatí, aby okolnosti případu ještě přezkoumal a sama se vnutí do role jeho spolupracovnice.

Zde se role Maxe Griffa chápe hráč – jeho úkolem bude prochodit město, vyslechnout všechny možné podezřelé a vypátrat nakonec, kdo ve skutečnosti vraždil, a osvobodit nebohého nevinného zombieho. To vše v podobě klasické point’n’click adventury, jak už to u her vyrobených v AGS bývá (ale ne nutně – v AGS jde vyrobit třeba i akční arkáda…).

Nebudu prozrazovat, jak se příběh vyvíjí dál, popřípadě jak nakonec vše dopadne – je na každém, aby si trnitou cestu k pravdě prošel sám a kazit zábavu předčasným prozrazením rozuzlení by bylo nečestné a nesportovní (a Mirek Dušín by z Plných her neměl radost). Co ale říci mohu je, že příběh se povedl a že naprostá většina hráčů až do poslední chvíle těžko bude byť jen tušit, jak to vlastně všechno bylo.

Atmosféra Postman Only Dies Once je specifická. Město, ve kterém se vše odehrává, je tak trochu ve stylu Divokého západu, má svého šerifa, ale je o poznání civilizovanější než města druhé poloviny a konce 19. století bývala. A především: setkáme se v něm zcela běžně s nemrtvými. Někomu se takováto směsice může líbit, někdo se asi spíše ušklíbne, každopádně mix je to zajímavý.

Bohužel, technické zpracování hry není nejlepší. Grafika je kreslená na počítači a je to na ní dost znát. Hlavní hrdina je ještě jakž takž snesitelný, byť na Dietera z Permanent Daylight a jeho precizní animace nestačí ani náhodou, ale prostředí je většinou chudé a příliš tlusté obrysy objektů k dobrému pocitu z grafiky nepřispívají.

Ve výsledku je tak Postman Only Dies Once jen lehce nadprůměrnou freeware adventurou. Nabízí zajímavý příběh, široce rozvětvené dialogy, řadu vtipných i vážných míst a zabaví hráče na více než pár minut, nicméně oproti již zmiňovanému Permanent Dalight, P.D. či nedávno recenzovanému hitu Out of Order jde jednoznačně o druhou třídu.