A jak jinak pomáhat než právě kompletováním potřebných pečlivě zabalených balíčků. Ty se nějakým nepochopitelným způsobem roznesly do všech možných míst na území takové malé zasněžené vesničky a na vás bude, jak jinak, než je všechny do jednoho posbírat. To samozřejmě nebude vůbec jednoduché. Většina z nich je totiž důkladně schovaných, což znamená že budete muset prolézt každý kout a podívat se dokonce za každý roh dřevěné boudy v případě, že chcete uspět. A ani to bohužel nebude stačit, vzhledem k tomu, že se vám do cesty postaví i několik dalších neméně záludných překážek. K těm rozhodně patří žebříky a vratké lávky, s jejich pomocí budete kupříkladu prolézat jednu střechu domu po druhé, přičemž minimálně na polovině z nich je schován právě kýžený dáreček.
Okolní prostředí Prezzie Hunt na první pohled příjemně žije, což je patrné z pohybujících se tučňákůl veselých sněhuláků a dalších prvků, působících k oživení herní plochy. I tak ale na mě město působilo nepříjemně strnule, staticky a nereálně. K tomu bohužel nepřispěla i takřka nulová interakce s okolním prostředím, která se omezuje snad pouze na občasné odemčení dříve nepřístupných dveří. Vrážet do okolních tučňáků nebo snaha vkrást se do některého s lákavě vypadajících pokojů s vánoční výzdobou je naprosto zbytečné.
Bohužel lehce nevychytaná je i kamera a způsob ovládání. Zde se autoři rozhodli pro ryze first-person pohled osvědčený v akčních hrách, který se ovšem v podobně laděné hře ukazuje jako ne zrovna nejvhodnější krok. Pohyb postavy je totiž lehce nepřesný, což se projeví mimo jiné při šplhání po žebříku nebo třeba chození po úzkých lávkách.
Sečteno a podtrženo je Prezzie Hunt netradiční arkádovkou, která má v rukávu oproti svým kolegům důležitý trumf – a sice že je kompletně ve třech dimenzích. Grafika celkově pak není vůbec špatná a určité části herního světa dokonce působí nadmíru pohádkově.