Process bude vaše nejhorší jízda metrem v životě

Souprava metra se nezadržitelně řítí koridorem tunelu a zdá se, že jediným cestujícím jste vy. Musíte najít způsob, jak soupravu zastavit. Ale pozor, na rozmýšlení nemáte v této adventuře z pohledu vlastních očí moc času.

V této herně klasické adventuře z pohledu vlastních očí se probouzíte v rozjetém vagónu podzemní dráhy. Kolem vás není ani živáčka a rychlost, jakým se souprava řítí je vám znamením, že něco není v pořádku. Process je krátká, ale vizuálně podmanivá jízda s lehkými prvky hororu a skvělou zvukovou kulisou.

Process se hraje jako nejklasičtější legendy žánru. Veškeré dění sledujete z pohledu vlastních očí, ale nemůžete se kolem volně pohybovat, jako ve střílečce. Pohyb je zde řešen pomocí kliknutí na předem určené místo, můžete se ovšem kolem sebe volně rozhlížet, podobně jako třeba v pozdějších dílech Atlantis.

A že je na co se dívat. Ačkoliv je grafika velmi hardwarově nenáročná, oplývá detaily, smyslem pro stylovost a hutnou atmosférou. Ostatně, podle okolních obrázků je jasné, že co do prezentace je Process téměř profesionální počin.

Bohužel je ale také poměrně temná, což by u hororu ani tak nevadilo, kdyby to neznamenalo ústupek za strany hratelnosti. Stane se, že si kvůli tmě nevšimnete žebříku hned vedle vaší hlavy, nebo malé nenápadné skříňky schované v koutě asi dvacet centimetrů od místa, kam se zrovna díváte.

Navíc by vás třeba ani nenapadlo se na ni dívat, protože jste ji prozkoumali předtím a nebylo s ní možné nic dělat. Ve hře se aktivní prvky v prostředí totiž stávají aktivními až postupem.

A na tom celá hra staví. Neobsahuje rozhovory, protože v metru není s kým hovořit a koncentruje se jen na řešení hádanek a nacházení předmětů. Problém najít místo, kde použít třeba nalezené štípačky by nebyl tak horký, kdybyste nebyli v časové tísni. Jakmile totiž na počátku procitnete a uvolníte si průchod do kabiny strojvedoucího, zjistíte, že máte dvacet minut, než souprava narazí do nedokončené části tunelu metra. Takže jste po celou dobu „trochu“ ve stresu.

Hádanky samotné moc obtížné nejsou a tak jde opravdu jen o to, najít správný postup kde a co použít. Je trochu škoda, že na konci, po oněch dvaceti minutách, nedojde k žádnému skutečnému vyvrcholení děje. Ostatně, ten je vůbec velmi těžké interpretovat. Podivné zvuky a vidiny, které sem tam pozorujete vám moc indicií o tom, co se vlastně děje nedají.

Z čisté zvědavosti si můžete zkusit projít celou hrou podruhé, bez tápání a zákysů, ale osvětu příběhu to nejspíš nepřinese. Process je vizuálně skvělý a herně trochu zkostnatělý. Ovšem to nemusí být pro hráče atmosférických adventur zase taková potíž. Tenhle žánr se od jeho prvních vlaštovek v herním dávnověku skoro neproměnil.