Mám pocit, že her tohoto typu se nám tu namnožilo víc než dost. Po Dr. Lutz and The Time Travel Machine, je toto další švihlá adventura, jejíž hlavní protagonista je vysokoškolsky vzdělaný (Teda alespoň podle osnovy příběhu.) muž a musím říci, že podobnost názvů obou těchto her je poměrně zarážející. Profesor Nelly je tedy opět trošku mimo realitu posunutý člověk, kterému nepřijde vůbec divné, když dostane dopis s informací, že má za svůj „nějaký" úžasný vynález převzít „nějakou“ cenu. Neptá se jak, proč ani zda-li vůbec a rovnou si to nakráčí do domu, jejíž adresa byla uvedena v dopise a... Je uvězněn svým dávným nepřítelem, který po profesorovi požaduje jeden z jeho vynálezů, který vypadá jako elektronka ze starých prvorepublikových rádií, ale je životně důležitý k vystavění jakéhosi zařízení posledního soudu. Ano, ano, klišé mi teče z klávesnice a vám z monitorů. Ale jak řekl vševědoucí profesor Farnsworth z Futuramy: „Vynálezy nejsou zlé nebo špatné, záleží jak s nimi člověk zachází. Třeba takový Paprsek Smrti.“
Profesor Nelly je další z řady AGS adventur, které se jedna od druhé liší asi tak jako somálská rodina od etiopské. AGS je krom toho, že byl vystavěn přímo pro tento typ her, také již léty prověřenou platformou a od vývojářů sázkou na jistotu. To, že je velmi složité hledat jakékoliv klady či zápory na produktu, který tady byl už tisíckrát, to vývojáře nijak nezajímá a je to na recenzentovi, aby propíchal pomyslnou skořápku nedostupnosti. Udělejme to takto: Vybavte si jakoukoliv na AGS enginu postavenou klasickou adventuru (Nejlépe ale Dr. Lutze, kterého jsem zmiňoval v úvodu.) a to, co nyní uslyšíte bude pouze to, čím se Nelly od takového typu adventur liší. Hra je na poměry své konkurence poměrně graficky příjemná. Vše je podivně barevné a pokud si odpustíme výhrady k nižšímu rozlišení, není moc na co si stěžovat. Technicky je na tom hra dobře. K archaickému zpracování se váže také jedna zajímavá a vtipná (Alespoň pro mě.) technická finesa. V nastavení přímo ve hře je možné aktivovat vertikální synchronizaci (Vsync), což je od autorů buď skutečně chválihodné, anebo nevěděli co s časem. Tak jako tak je grafické zpracování příjemné a účelné, což znamená, že se nikde neválí stovky neaktivních předmětů, které slouží jen jako dekorace. Hudba je také přítomna a často se mění, což je také pár bodů k dobru.
Co už k dobru určitě nebude, jsou zdejší problémy s ovládáním. To funguje dobře, až na jednu podstatnou maličkost. Hru ovládáte klasickým přepínáním příkazů pro levé tlačítko myši. To je pravda z pohledu historie adventur minimálně „kromaňonský“ přístup, ale stále fungující, ale ne tady. Příkazy jsou čtyři: Klasicky mluv, prohlédni, použij, seber. Zatímco však v jiných hrách tohoto typu se kurzor alespoň mění v závislosti na tom, jaký je právě aktivní příkaz (Rozuměj: Když máš příkaz „seber“, kurzor vypadá jako ruka, když „jdi“, je z něj pár nohou.), zde se však pouze mění jeho barva a vždy musíte zabrousit na ovládací lištu dole, abyste zjistili, co že to zrovna děláte. Zdá se to jako nevýrazná vada na kráse, ale toho času, který si to vezme jako daň.
Prof. Nelly je další praštěná hra typu Monkey Island, kterých se vždy v jednom ročním období vynoří víc, než svišťů v Tatrách. V případě Nellyho není potřeba ho razantně třísknout po hlavě palicí, ale Dr. Lutz, kterého jsem již zmiňoval, se mi líbil o poznání víc.
