Každý určitě někdy slyšel o Zlaté horečce, která vypukla v druhé polovině 19. století na tehdy už americkém (polo)ostrově Aljaška. Spousta lidí se tam vydala za horou zlata, která tam byla. Ovšem ne všichni se s tím zlatem nacpaným v kapsách vrátili. Pokud máte takové předky, nezoufejte, protože tu máme dnes hru, ve které se můžete stát zlatokopem, hledačem diamantů, ropy anebo uhlí v klidu doma na svém počítači. Ještě vám na začátek prozradím, že hra je od českého autora Jana Göriga, který mimochodem spolupracuje se naším serverem Češtiny.cz .
Protože se jedná o hru logického žánru, nečekejte žádné mistrovské zpracování. V tomto případě by to snad ani nešlo. Prospektoři jsou zabaleni v malém souboru, z něhož můžete kromě spouštěcího souboru nebo složky s mapami, ještě vypakovat editor map, na kterém si můžete vytvořit mapu podle vlastní fantazie. Již zmíněným spouštěcím souborem se dostáváte přímo do hry.
Hned od začátku na vás vybafne došeda zbarvená úvodní obrazovka, ve které si můžete nastavit počet hráčů, kteří se hry zúčastní. K sobě si ještě můžete přidat celkem sedm dalších hráčů, mezi kterými mohou být jak lidé, tak i počítač (pochopitelně, že už jenom jeden). Mimo to je možné si tu vybrat mapu, ve které budete hrát. Jakmile bude vše nastaveno, stačí použít tlačítko Spustit hru. V opačném případě hru opustíte dolejším tlačítkem Ukončit hru (ale to je asi každému jasné, že?;-)).
A co je vaším úkolem? Cílem hry je porazit své protivníky. Abyste toho ovšem dosáhli, budete muset mít nejvíce nasbíraných kreditů. Ty dostáváte za nalezené a vydolované nerosty. Těch je dohromady šest a jsou seřazeny podle důležitosti. Od uhlí, za které dostáváte pouhý jeden kredit, až po velmi vzácný diamant, který vám hodí krásných šest kreditů. Každý nerost má svoji jedinečnou barvu, takže podle toho, na jaký nerost narazíte, okamžitě poznáte, který to je. Počet nasbíraných kreditů se vám (stejně jako vašim oponentům) sčítá v levém sloupečku, který je k tomu přímo vytvořen. Pod ním ještě naleznete dvě tlačítka, které vám buď pomohou v nesnázích (pokud nebudete vědět, jaká barva třeba náleží tomu a tomu nerostu) anebo hru ukončí, jestliže vás přestane bavit. Sedmá barva, která je velice důležitá patří vodě, na kterou když narazíte, tak jedno kolo nehrajete. Pokud narazíte na nějaký nerost, můžete pokračovat do té doby, než se zase spletete. Potom hru přenecháváte dalšímu hráči.
Celá hra probíhá v obdélníku o rozměrech 40x35 čtverečků, kde každý čtvereček představuje jedno pole nerostu, vody, hlíny nebo neodkryté trávy (pokud si zrovna nedovedete představit, jak to vypadá, nakoukněte na přiložené obrázky). Své vytoužené nerostné suroviny dolujete pomocí myšky a kurzoru. Klikáním na čtverečky odkrýváte jednotlivá pole, kde zjišťujete, zda jste se trefili či nikoliv. Jakmile bude celá hrací plocha odkryta, budete informováni o výsledku celé hry. Tímto hra končí a vy si můžete vybrat z dalších sedmi přiložených map nebo si nějakou svoji vytvořit. Hra ale začne být po chvilce dosti stereotypní a nezábavná.
Ostatně k tomu také dopomáhá jakákoliv absence hudby nebo zvuků. Za celou dobu jsem nezaslechl ani jediný tón, který by mě trošku to hraní zpříjemnil. Také autor mohl do hry přidat možnost přepsání názvu Hráč za své jméno. Potom by se tu jistě objevila i tabulka High Score. Abych tu ale jenom nekritizoval, pokud k vám na návštěvu přijde věší počet kamarádů, stává se hra Prospektoři asi tou jedinou možnou volbou, jak je zabavit všechny. Nevím, jaké má autor budoucí plány, ale jistě by přišla vhod i druhá verze hry, která by již tyto „nedostatky“ určitě obsahovala. Co ale můžeme čekat od hry s takovou velikostí, jakou právě Prospektoři má, že? Pokud jste ale do her tohoto typu zblázněni, se stažením byste neměli ani vteřinku váhat. Však se o jejich kvalitách přesvědčte sami!
