Jsou tomu čtyři roky, co Midway vydali mírně nadprůměrnou sci-fi 3D akci, a je to několik měsíců, co ji vydali jako freeware. Ujmete se role Nicka Scryera, už podle jména velkého tvrďáka, a prozkoumáte mohutné spiknutí sahající desítky let do minulosti. To celé okořeněné speciálními schopnostmi. Pojďme tedy podívat, je-li o co stát.
Na úvod raději rozvedu to, co většinou řeším až na konci recenze. Možná se lehce divíte hodnocení – na Plných hrách je zvykem dávat plný počet bodů komerčním hrám uvolněným jako freeware. Já osobně ale mám takovou teorii, že čím kratší & originálnější je freewarovka, tím jsem benevolentnější k jejímu hodnocení a klidně jí dám taky osmičku. Čím je ale vyšší úroveň hry – čím více se snaží podobat jako profesionální & placené hry – tím více je potřeba ji s nimi i srovnávat.
Člověk, který si chce zahrát profesionální FPS asi udělá lépe, když si za 400 korun (nemluvě o jiných zdrojích…) koupí Half-Life 2, než aby si zdarma stahoval třeba Avert Fate a pak zjistil, že to má horší hratelnost, než podprůměrný budget. Buď Ritz, nebo nic! Psi-Ops tedy dostanou „skvělé“ hodnocení navzdory tomu, že jsou samozřejmě asi tisíckrát delší, než průměrná indie FPS, a mají také nesrovnatelně rozmanitější hratelnost. K nějaké pomyslné dokonalosti má Psi-Ops ale asi tak daleko, jako Jean-Claude Van Damme k Oscarovi a to, že je hra vydaná zdarma, na tom podle mě mnoho nemění.
Dost ale ospravedlňování sebe sama, pojďme strhat hru samotnou. V jádru je Psi-Ops klasická střílečka z pohledu třetí osoby, přičemž se vyznačuje tím, že v ní spíše než klasické zbraně využijete zvláštní psionické schopnosti. Nick postupně získává nové a nové schopnosti, od základní telekineze až po pozdější metání fireballů. Částečně jde o variace na zbraně z jiných stříleček (telekineze = složitější gravity-gun), najdou se tu ale i zajímavé schopnosti, například mimosmyslové vnímání, díky kterému si prozkoumáte dopředu cestu, nebo ovládání jiných vojáků.
Psi-Ops by chtěl být hodně příběhový. Hlavní hrdina dostává co deset herních metrů záchvat migrény, neustále se chytá za hlavu a nutí nás dívat se na předvídatelné animace, a popravdě, ono to velmi brzy začne nudit. Ve hrách jako F.E.A.R. jsou samozřejmě také podobné animace, ale zdaleka nejsou tak nahuštěné vedle sebe. V ději jde o poměrně standardní zápletku, která byla ohraná asi už před padesáti lety – ukrytá supertajná organizace The Movement ovládaná Generálem (skutečně s velkým G) bojuje o součásti jakéhosi superartefaktu, o který se ve skutečnosti vedla Druhá světová válka.
V tom mu pomáhají schopnostmi obdaření pomocníci (bossové); jeden vypadá jako Ozzy Ozbourne a jiný by navzdory telekinezi asi měl problém projít dveřmi. Aby bylo všem klišé učiněno zadost, tak Nick přišel o paměť (!) a ve skutečnosti je supertajný agent, který má za úkol The Movement infiltrovat. Celé je to naštěstí dost stylizované, takže třeba přežijete i to, že nakonec dojde i na zlé dvojče hodné sexy blondýny…
I ovládání schopností šlo podle mého vychytat trochu lépe – při srovnání s Jedi Academy (nemluvě o novějších Star Wars hrách) jsem v Psi-Ops měl v ovládání trochu problém s přehledností. Už jsem zmiňoval i jistou podobnost gravity-gunu s telekinezí, přičemž v Half-Life 2 to myslím vyřešili lépe. Zároveň se vaše „síla“ nedobíjí sama od sebe, což paradoxně vede k většímu používání zbraní a opatrnému hraní namísto běsnícího postupu kupředu.
Na závěr jsem si nechal pomyslnou třešničku na dortu špatných vlastností, a jak můžete čekat, jedná se opět o to, že se hrou si stáhnete i „reklamu“. Jelikož jsem Psi-Ops stáhnul a hrál na počítači bez antivirového programu (tímto gratuluji svojí sestře, a zároveň se jí omlouvám), nemůžu podat důkaz, že hra obsahuje nějaký chytrý prográmek. Už Midway ale říká, že součástí hry jsou jakési reklamy – jelikož jsem si ale uvnitř žádný billboardů nevšiml, bude to zřejmě realitováno stejně, jako u jiných komerčních her uvolněných jako freeware, čili bod dolů.
Ačkoliv tedy Psi-Ops zřejmě budou zase jedna z nejstahovanějších her, nemůžu říct, že by šlo o věc, kterou si nutně musíte zahrát. Je to příjemné vyplnění několika odpolední, ale nemáte-li třeba moc dobré připojení k internetu, nebo máte-li na disku více jiných a zajímavějších her, asi můžete svůj čas na tomto světě marnit lépe. Zároveň ale platí, že není mnoho freeware her, které by byly podobně dlouhé a graficky pěkné. Ponechám tedy na vašem vkusu, jestli se s Nickem do celé konspirace zapletete …
