Čeho si všimnete okamžitě, to je grafická stránka. Ta se zkrátka povedla, základem je hlavní hrdina, zvířecího původu s naprosto roztomilým výrazem v obličeji. To samé lze vlastně říct i o jeho nepřátelích, kteří se téměř výhradně pohybují ve vzduchu a nelze je nijak blíže druhově zařadit. V souvislosti s grafikou je nutno zmínit lehkou brutalitu, kterou autor do hry vnesl. Rozhodně není na škodu, sice se mi zpočátku nehodila k celkovému roztomilému rázu hry, časem jsem si ale zvykla. Kupříkladu zasáhne-li vás kulka nebo jiný předmět, ozve se ze sluchátek útrpný zvuk a na obrazovce se objeví jasná krvavá skvrna – nijak velká, tudíž není důvod, hru zakazovat menším hráčům :-).
Co se hlavní herní náplně týče, cílem je prostřílet se co možná nejdále respektive přežít. Vše se odehrává na území o velikosti jediné obrazovky, což tak trochu omezuje vaše úhybné manévry zejména v případě, kdy se na obrazovce objeví několik nepřátel najednou. A to bude i při zvolené nejnižší obtížnosti, kterou doporučuji všem nováčkům.
Jak jsem již naznačila, většina nepřátel se pohybuje vzduchem. Řada z nich ale postupně klesá k zemi a mnozí vás dokonce pronásledují. Výjimkou je zelený dráček, který si to bez ostychu vykračuje přímo po zemi a nezabijete-li ho dříve, než k vám přijde, ubere vám velkou část zdraví. Pak jsou tu také létající prostředky, v nichž sedí nepřítel a udržuje si pevnou výšku nad zemí. Pak je tu také chlapík s padákem, který průběžně snižuje svou letovou výšku až dopadne pod zem a mnoho dalších. Jedno ale mají společné – ať už dělají cokoliv, ohrožují vás vždy svými zbraněmi. Tak tedy i vy budete proti nim muset použít svou jedinou zbraň s ne zrovna skvělou kadencí – proto musíte být obzvláště přesní.
Sečteno a podtrženo je Psycho nadprůměrnou akcí, kterou lze doporučit jak zkušenějším hráčům, tak i začátečníkům. Rozhodně ale s delší dobou hraní než několik málo minut nepočítejte – Psycho se velice rychle omrzí.