Asijská bojová umění mají v sobě pro našince zvláštní kouzlo. Na první pohled křehcí, ale pořádně vytrénovaní bojovníci dovedou jedním precizně provedeným chvatem protivníka totálně odzbrojit, aniž by k tomu potřebovali sečné, bodné, nebo nedej bože dokonce střelné zbraně. Co všechno dokáže vycvičený karatista dokázala už celá řada filmových snímků, televizních seriálů, ale i počítačových her. Za všechny lze jmenovat osmibitové a raně šestnáctibitové klasiky jako Karateka nebo International Karate. Punch se řadí spíše k titulům podobnějším první jmenované Karatece, či ještě spíše mlátičkám typu Renegade nebo Double Dragon z automatů. Zkrátka a dobře – jeden hodně, hodně nabušený hlavní hrdina, zboku viděn úroveň a celá řada krvelačných nepřátel číhajících na sebemenší zaváhání, aby mohli rozdrtit dovednému karatistovi vnitřnosti na mazlavou rudou kašičku.
Punch je zajímavou japonskou variací na tento žánr, která poněkud překvapí už po rozbalení poměrně malinkého archívu. Hráč zvyklý na nutnost spuštění nějakého toho EXE souboru totiž bude v adresáři pátrat marně. Stačí ale dvojklikem otevřít HTML dokument s příslušným názvem – a na klasické stránce webovského prohlížeče se rozevře okénko interaktivní aplikace – a hra může začít. Je to přístup poměrně netradiční, ale funguje to obstojně, takže nakonec není důvodu se rozčilovat. Celá akce je snímána pohledem z boční perspektivy, přičemž hráč ovlává do bílého kimona navlečeného bojovníka. S ním prochází jednu úroveň za druhou a snaží se zabít všechny černě schématicky znázorněné nepřátele různého vyzbrojení a schopností, aby byl v závěru konfrontován se stále strašlivějšími bossy. To vše jen silou vlastních končetin, jimž na výbušnosti dodalo výtečně zvládnuté bojové umění.
Punch se hraje vlastně jako docela obyčejná akční plošinovka. K mání jsou jen dva druhy úderů, kdy prvním lze zasáhnout nepřítele před sebou a druhým i kousek nad sebou. Hezké je, že hra uvažuje o jejich dopadu v širším rozsahu, takže se může stát (a stává se to dokonce velmi často), že hráč praští jednoho černého protivníka před sebou, tím ho odmrští na dalšího a spustí dominový efekt, v jehož důsledku nakonec nepřátel umře podstatně více. Hratelnost to příjemně pozvedá společně se souboji s bossy, i když tam je trochu zvláštní, že i na ně stačí jediná rána, jen když člověk náhodou odhalí, kam zrovna udeřit. Jejich dlouhé sloupce životů jsou pak vlastně k ničemu. Grafické zpracování je něčím, co Punch zrovna dvakrát neposunuje vzhůru na žebříčku kvality. Ve skutečnosti mohlo být kreslené prostředí s plošinkami i postavičky prokreslené daleko lépe a detailněji. Podobné hodnocení pak bohužel platí i pro dosti jednoduché ozvučení. Punch je tak sice na první pohled zajímavou a chvilku i zábavnou plošinovkou, jež ale těžko může překročit stín vlastního technického zpracování a málo zdatně sekunduje skvělé Karatece či International Karate.