Na první pohled vypadá vše tak, jako tomu bylo především. Aspoň tedy základní myšlenka zůstala na svém místě, ale jinak to vlastně ani nešlo. Opět tedy půjde o remake stařičkého, ale známého Arkanoidu v moderním duchu. O přepracování této klasiky se starají desítky lidí ročně, proč právě tato je opěvována superlativy a vyzdobena vysokými hodnoceními? Jde především o hratelnost, celá řada vývojářů se snaží přidat novinky a zároveň zachovat onu magickou esenci, která láká miliony hráčů již po mnoho let. Ne vždy se jim to tedy podaří a většina klonů spadá do kategorie „zapnu, zkusím a obratem vypnu“. Naopak Purebreaker 3 vám spuštěný vydrží klidně i desítky minut...
Těžko říct, jak se to autorům podařilo, zkrátka došli k podařené rovnováze, která se skvěle hraje a dobře vypadá. Ano, Purebreaker 3 je značně moderní klon vybavený zajímavou grafikou, kterou tvůrci ponechali ve dvou dimenzích a udělali dobře. Místo toho se zaměřili na vymýšlení barevných kombinací, stejně jako levelů samotných. Za jejich design patří tvůrcům jedna velká pochvala. Nejsou totiž pouhými jednoduchými a náhodně sestavenými kostičkami, tvůrci zajímavě umístili prvky, které se kupříkladu rozbíjí až po několikerém zasažení. Ze změti levelů bych rozhodně vypíchla ten třetí, který mě na level s tak nízkým pořadovým číslem překvapil svou obtížností. Jednalo se o několik pater nad sebou naskládané kostičky, přičemž o patro výše bylo vždy možné se dostat pouze dvojicí vedle sebe postavených kostiček, což notně přidávalo na obtížnosti. I tak nás ale podobné mise bavily více než ty zcela primitivní.
Podařený je i systém bonusů, který nabízí celkem tradiční benefity jako je několik míčků navíc, raketa vypálená z hlavní pálky, její zmenšení a zvětšení, zvětšení míčku a mnoho dalšího. Celkově zkrátka Purebreaker působí celistvě, zajímavě a navíc se perfektně hraje – a co víc byste od podobné hry mohli chtít.