Původní hra Pyjamarama je starší než valná většina čtenářů serveru Plné hry.cz (a mimochodem i než autor této recenze) – vyrobena byla už v roce 1984. Svému autorovi, Chrisi Hinsleymu, zajistila nemalou popularitu. Vysoká hodnocení a oblíbenost mezi hráči dosáhly takové úrovně, že i po více než dvaceti letech na ni stále někteří nostalgicky vzpomínají: nostalgicky natolik, že je tento pocit vede ke tvorbě předělávky pro současné herní systémy. Pyjamarama roku 2004 vypadá na první pohled kouzelně. Logo se správně vyjeveným postarším chlapíčkem v pruhovaném nočním obleku je vystřídáno stručným menu a kouzelně vypadající zboku viděnou hrou. Na první pohled se Pyjamarama zdá být prostou a nekomplikovanou plošinovkou, brzy se ale ukáže, že to není tak docela pravda. Blíže skutečnosti by bylo zařazení mezi akční adventury, či plošinovky s logickými úkoly, někam mezi nesmrtelnou ságu Dizzy či Castlevanii.
Příběh Pyjamaramy vypráví o Wallym Weekovi. Podobně jako většina lidí, i on má své sny. Hlavní hrdina hry je jedním z nich – a je jako jeden z mála snem dobrým. Celý Wallyho dům však bohužel zaplavily divoké noční můry: hororové příšery, postavy z počítačových her či nepříjemné pasti z akčních filmů, to vše znepříjemňuje hráči pohyb mezi místnostmi. Jak se přízraků a záludností zbavit a zároveň zařídit, aby chudák Wally příšel ráno včas do práce (neboť si pochopitelně zapomněl nařídit budík)? Recept se zdá být snadný: probudit se. Nicméně objevit v několika desítkách pokojů, z nichž zdaleka ne do všech je zpočátku možné vstoupit a bezpečně pobývat, budík a dostat se s ním ke spícímu pánovi domu je úkol na pěkných pár hodin.
Každá místnost Pyjamaramy obsahuje své vlastní logické hádanky a pasti. Hráč přechází mezi nimi pomocí dveří, k některým musí ale nejprve získat klíč či je nějakým způsobem opravit. Dům má několik pater a chvíli určitě potrvá, než se v něm hráči zorientují. Adventurní prvky přicházejí ve chvíli, kdy začne Wallyho zachránce sbírat předměty. Těch se v domě taktéž nachází hafo a využití najde jak rádio, tak třeba joystick, velký klíč nebo upadlá klika od dveří. Problém je jen jeden: snová postavička je slabá a neunese více než dva objekty naráz, takže je třeba vždy si dobře rozmyslet, co zrovna potřebuje mít s sebou. Druhou komplikací je pak energie a životy. Celkem jsou k dispozici tři, každý kontakt s nepřítelem či pastí ubere část zdraví a případně i celý jeden kredit, dojde-li jeho hodnota na nulu.
Pyjamarama je úžasná svou variabilitou. Ač plošinovka, nabízí akční mezihry například v podobě vlastní variace na Space Invaders (kde si mohou hráči vydobýt bonusové životy) a adventurní kombinace mezi předměty a pronikání do předtím uzavřených lokací. Krom toho, jak každý snadno posoudí z přiložených screenshotů, i po grafické stránce vypadá hra naprosto kouzelně. Vše bylo překresleno za použití moderních programů a že to Pyjamaramě prospělo asi uzná i nejzavilejší obhájce osmibitových počítačů a originálních her v původní podobě. Neméně vydařená je i hudba a zvukové efekty, snad jen ovládání mohlo být poněkud citlivější. I přesto nelze nakonec remake jedné z velkých klasik éry počítačů sira Sinclaira posoudit jinak, než jako navýsost vydařený. Pyjamarama skvěle vypadá a ještě lépe se hraje.
