Rabbitin se na mém žebříčku nejočekávanějších her uhnízdil pěkně vysoko, přičemž jeho preference ještě zvýšila alfa verze, kterou jsme před nedávnem testovali (první dojmy). Ačkoliv se na první pohled za těch několik málo týdnů nic nezměnilo, Rabbitin stále zůstává žhavým kandidátem na vysoké umístění v konečném žebříčku nejlepších her na konci tohoto roku. A důvodů pro toto tvrzení je hned několik. Za prvé je to propracovaný příběh, který do pozice hlavního hrdiny staví Běláska, bílého králíka, jehož osobnímu kouzlu propadnete jistě v první minutě stejně jako já. Ten žije zdánlivě spořádaný život v rozlehlé noře v Rabbitíně, kde na něj čeká celá řada úkolů od ostatních obyvatel. Ty jej přenesou také do ostatních herních lokací. Pozastavovat se nad jejich množstvím není v této recenzi na denním pořádku, autoři totiž vsadili na kvalitu na úkor kvantity, což ve výsledku znamená třeba skvěle zpracovaných několik časových linií v temném Hvozdu. Této „drobnosti“ by si mohl nepozorný hráč nepovšimnou, ačkoliv odlišnosti jsou do očí bijící. Když už by někdo nezaznamenal daleko bohatšího olistění okolního stromoví, jasně jej trkne lávka, která byla při minulé návštěvě zcela nefunkční, nyní je
napnutá a v plné kráse čeká, až se po ní vydáte dále. Zdviženým palcem nahoru je třeba ohodnotit i ostatní herní postavy, které jsou různých zvířecích druhů, tvarů a barev. při jejich tvorbě se autoři navíc zaměřili na sebemenší drobnosti (například donesete-li pomocníkovi do mlýna slamák, posléze jej již můžete vidět opírající ho se o dům s kloboukem na hlavě). Řeknete si zbytečný detail, po sečtení všech těchto drobností to ale pro Rabbitin vypadá opravdu dobře.
Alfou a omegou hry jsou questy a další RPG prvky. Ty budete dostávat zpravidla právě od NPC, s nimiž můžete občas prohodit nějakou tu řeč, nečekejte ale vždy sáhodlouhé odpovědi. Pokud nemáte s danou postavou povinnost mluvit v rámci nějakého aktuálního questu, stroze vás odbude, což souvisí s celkovou linearitou hry, která je patrná na každém kroku. Co se kvality questů týče, ty jsou na tom poměrně slušně, občas vás pěkně potrápí, jindy vám vystačí na necelou půl minutu. Každopádně jsou ale příjemně variabilní, svázané s příběhem a občas i poměrně napínavé, což ve vás při hraní chtě-nechtě vyvolá řadu otázek (Co je vlastně tak důležitého napsané v té knize, kterou musím expresně doručit vladaři Hvozdu?). Kromě chvilek, kdy se budete honit od jedné postavy k druhé či sbírat okolní květinky do vlastního inventáře (součástí hry je totiž kotlík, do něhož stačí nacpat tři přesně určené předměty a ono vám to vyplivne kupříkladu uzdrav
ující tekutinu) čekají na vás také občasné arkádové chvilky, kdy od vás bude požadováno hopsat z větve na větev či snad překonávat jeden obtížný převis v temných norách za druhým. V souvislosti s těmi je třeba zmínit jejich občasnou nepřesnost a příliš velkou obtížnost, kdy narážíte do všech možných okrajů a na potřebné místo se vyhoupnete třeba až na desátý pokus. Tyto chvíle se ale postupem ve hře a získáváním vlastních zkušenosti s ovládáním a vylepšování vlastností postavy pozvolna vytrácejí. Na poměrně krátký list nedostatků je třeba si připsat také chybějící možnost savu, což jsem při hraní několikrát pocítila.
Nakonec tedy výpravné dobrodružství malého králíčka dopadlo tak, jak se od něj očekávalo. One Eyed Child opět nezklamali a vedle odzbrojující grafiky, která patří k jejich nejsilnějším stránkám, přidali ještě fungující herní systém, který vás prostě bude bavit. Ačkoliv hra přeci jen není určena na krátkodobě odreagování, více hardcore hráči u ní stráví jistě příjemné chvilky oddychu a relaxace.
