Rail Runner – hrajeme si s mašinkami

Strategie anebo logický rychlík. Tak by bylo možné popsat hru Rail Runner, jež udělá radost zejména všem milovníkům kouřících parních mašinek a jejich vhodného rozdělování na jednotlivé trasy.

Mašinkáři patří mezi nejrůznějšími fetišisty k nejzapřísáhlejším, nejurputnějším a pro většinu normálních smrtelníků i nejnepochopitelnějším. Ovšem faktem je, že pohled na dnešní elektrické krabice není zdaleka srovnatelný z estetického hlediska s vizuálním dojmem z bafajícího Létajícího Skota či jiné pořádné parní mašiny. Každopádně vzhledem k počítačovým hrám dochází k zajímavému paradoxu. Lidé, kteří nikdy s lokomotivami a železnicí neměli co do činění (a byli za to vděčni, místo aby si zoufali nad svým strašlivým osudem), se rázem stali taktéž zbožnými uctívači této oblasti: nikoliv však mašinek samotných, ale jejich virtuálního zpracování. Nemůže za to nikdo jiný, než několik málo osobností herního světa: Sid Meier se svým prvním Railroad Tycoonem, Chris Sawyer s Transport Tycoonem, firma Pop Top Software se dvěma čím dál lepšími pokračováními prvně jmenovaného titulu a pochopitelně též Microsoft a jeho Train Simulator. Ve freeware oblasti je titulů, které by skalní mašinkáře uspokojily, méně, ale Rail Runner se k nim řadí a vede si dobře i ve výrazně širší konkurenci.

Ačkoliv se Rail Runner nakonec na Plných hrách dočkal zařazení do sekce strategických titulů, není to tak docela strategie v pravém slova smyslu. Není to ani realistický simulátor – a nakonec hra vzhledem ke své větší komplexnosti neodpovídá tak docela ani definici logického rychlíku. O co v ní vlastně jde? Ve dvou módech o celkem sedmi úrovních převážet co nejefektivněji náklad z místa na místo. Vše se odehrává na mapě zvící jedné obrazovky. Ta je rozdělena na šestiúhelníky s různým terénem, jejichž okraji se tu a tam vine trať, různě se kříží a vytváří zatáčky a výhybky. Čas od času ji pak protne stanice. Po kolejích se pohybují dva vlaky, které však hráč nemůže přímo ovládat – jedinou možností je připravit jim cestu vhodným přehazováním výhybek. A proč? Inu: jejich provoz něco stojí a je třeba si na něj vydělat. To lze učinit převážením různorodých nákladů, přičemž každá stanice přijímá jiný druh. Za úspěšně v časovém limitu dovezenou krabici hráč peníze získá, v případě neúspěchu ho ovšem postihnou neblahé důsledky.

Konkrétně může v různých případech buď přijít o peníze, nebo dostat navíc ještě mastnou pokutu, anebo – jednalo-li se o zvláště významný náklad – dokonce ztratit celou úroveň a muset ji opakovat. Zvládnout tohle vše je docela náročné na přehled a rychlé rozhodování, navíc vše je omezeno ještě neustále ubývajícími penězi. Avšak pokud se povede překročit úspěšným převážením předem danou hranici, nejenže se může úspěšný mašinfíra radovat z bohatství, ale otevře se mu též další úroveň. Poněkud v hloubi Rail Runnera je zakutaná možnost všechny úrovně měnit a přizpůsobovat obrazu svému. Není problém natáhnout pomocí příslušných funkcí nové tratě, či třeba změnit profil terénu. Ovšem na druhou stranu – je to tak trochu srabský ústup, neboť levely původní jsou vymyšleny velmi dobře a dají docela zabrat. Celkově lze hodnotit Rail Runnera dobře i po audiovizuální stránce – a vzhledem k jeho velikosti, která jej činí stažitelným opravdu naprosto pro každého, už ho nezbývá než skutečně vřele doporučit.