Píše se rok 2050 a sjednocená Evropa je na kolenou. Spojené síly Ameriky a východní Asie dobývají kontinent kvůli nedávno objeveným zásobám ropy pod Středozemním mořem (ha!). Kontinentální obrana je na pokraji kolapsu a generál McArthur (prapravnuk?) žádá o pomoc žoldácké uskupení Raven. A právě to přinese očekávaný obrat střetu (alespoň co do páté mise).
Tolik k druhé dávce eurobudoucnosti v dnešních hrách. Po Shootiahu se tady člověku až zasteskne po FMX-1, protože Raven posílá do boje vznášedla připomínající Orcy z Tiberiové série. Celkově je na Ravenu znát rok výroby – je to už zánovní pokračování hry Raven Assault Squad od Ermes Design z roku 2002. Nejen, že grafika je archaická, ale především prostředí vypadá pustě a hnusně jako místo, kam slunce nesvítí. A k tomu je tu světová válka supermocností představována jako souboje dvou letadel proti šesti...
Mno, ponechme stranou (ne)epické příběhové zasazení a podívejme se na to, čím lze dotírající Yenkees poslat do pekel. Na rozdíl od Shootiahu je tu možnost ovládat nejen letadlo, ale i tank – rozdíly mezi nimi ale moc nejsou; maximálně se tak naštvete, že se s tankem jezdícím po zemi blbě střílí po letadlech. Oba stroje (resp. všechny stroje ve hře) jsou pak vybaveny pouze jedinou pulsní zbraní střílející dopředu.
Zmínil jsem lepší dogfight. Raven 2 podporuje joystick (nevyzkoušeno), nicméně i bez něho je každý souboj výzvou. Vznášedla mohou viset i létat a pozpátku a především nemají žádné naváděné střely. Protivník ustojí poměrně dost ran. Střet dvou strojů je tedy nepřehledným baletem soupeřů, kteří často mění výšky a vůbec není snadné se do protivníka vůbec trefit, natož ho poslat k zemi.
Dost to připomíná souboj dvou vrtulníků ve Flashpointu. Stejně tak zde funguje osvědčená strategie, kdy namísto manévrování zařadíte zpátečku a snažíte se pokropit pronásledovatele. Přesto, nebýt provedení soubojů, kvůli kterému jsem se ze začátku i dost zapotil, dostal by Raven o deset až dvacet procent méně.
Nemá příliš smysl rozepisovat mise samotné. Ve vyzkoušených pěti misí spolu neustále bojují až směšně malé skupiny nepřátel, to celé nad monotoniím prostředím. Jednotlivé letky k sobě navíc letí nečekaně dlouho, takže na hráče může padnout nuda dříve, než vůbec začne skutečná hra. Nějakou dobu i trvá, než si uvědomíte, k čemu jsou které budíky v kokpitu a jak se z nich určí, do kterého směru že to vlastně letíte.
Naneštěstí, ve všech dalších ohledech Raven 2 za Shootiahem zaostává a vznáší se jen nepatrně nad průměrem. Původně jsem chtěl ještě provést srovnání s prvním dílem, ale pak jsem si vzpomněl, kolik dostávám zaplaceno, takže profesionalitu si nechám na jindy. Výhoda oproti Shootiahu není natolik signifikantní, abych ho s klidným vědomím doporučil byť jen milovníkům arkád. Sorry, Ermesi.
