Už je to nějaký čas, co jsemrecenzoval nějakou japonskou střílečku. Je zvláštní,že pokaždé je vychvaluji, kdybych byl hernímproducentem, naordinuji každému z vývojářůjejich hraní jako povinnou četbu. U stříleček nejdeo rozsáhlá díla, ale zároveň to nikdynení pouze kopie jiné a každá je postavena naurčitém originálním prvku. Ray-Hound je druhoustřílečkou vývojáře H. T. Ohkubo, na PH jsmevám již představili jeho Warning Forever.
Ray-Hound by dost možnámohlabýt udělána jako flashovka, protože jejíinovativní princip je snadno aplikovatelný. Na druhoustranu bychom nejspíš museli oželet grafické efekty,kterou jsou nepostradatelnou součástí konceptu. Hra seodehrává v kulaté aréně, na kterou sedíváte seshora. Ovládáte malou raketku,jež reaguje na změnu směru pohybu myši. 
Pokud uděláterychlejší pohyb, raketka přejde do zrychlenéhorežimu. Mimo vás jsou na ploše ještě rozmístěnystřelecké věžičky, které po vás pálísvětelné laserové paprsky. Zpočátku vypadajíjako pomalé žížaly, ale s přibývajícímikoly se jejich počty zvětšují a ony pokrývajístále větší plochu.
Mohli bychom popis hryukončit větou,že vaše raketka má účinný kulomet, ale tobychom přišli o jakoukoliv originalitu. Ne, vaše raketa žádnouzbraň nemá, pouze kolem sebe dokáže aktivovat kruhovéenergetické pole, které jednak funguje jako ochrannýštít, jednak má funkci magnetu, který dokážezměnit směr nepřátelských střel v jeho dosahu. Užchápete? Stačí se šikovně pohybovat, chytat střelydo štítu a obracet je zpět proti střeleckým věžím.
Turety je třeba zničit v daném časovém limitu, pakpostupujete do dalšího kola.
Ray-Hound vypadá sicejednoduše,ale po chvilce odhalíte, do jakých detailů je vyveden.Raketka se třeba u okrajů začíná sama stáčet,malé šipky vám naznačují střely, i když jeještě nevidíte na obrazovce atd. Čím délehrajete, tím víc si užíváte vizuálnípodívané, lámané paprsky měníbarvu, což ještě více přidává na diváckéatraktivitě. Ray-Hound je hrou, u které sice nestrávítezávratnou dobu, ale zároveň byste ji neměli kvůlioriginalitě a zpracování minout.
