Reapers End 1 – po uši v… trablích

Nejslibnější zombie survivalovina posledních měsíc? Rozhodně. Bohužel také učebnicový příklad chybějícího betatestingu.

Reapers End 1

Reapers End 1

Zřejmě ne neprávem je zombie mapa z Call of Duty: World at War považována za vrcholný moment celého dílu. Po všech přímočarých tunelových vyvražďovačkách nemrtvých i nacistů (popřípadě nemrtvých nacistů) je totiž obrana jednoho statického bodu proti davům soupeřů skutečně něčím, kde je třeba zapojit přemýšlení a taktiku mnohem více, než při klasickém postupu chodbou. Tedy, teoreticky. Ve střílečce Reapers End 1 právě takovou obranu realizujete – naneštěstí je ale pro hru příznačné to, co pro mnoho freeware střílečky. Totiž, že “dvakrát měř, jednou řež“.

Ve stanici metra tak na vás ze čtyř stran nabíhají ve vlnách nemrví, přičemž čím více jich sundáte, tím lepší zbraně kupujete, a spirála násilí se může roztočit na plné obrátky. Hra má poměrně zručně sestavený engine a vypadá překvapivě dobře – na nezávislou scénu, samozřejmě. Pobíhání a střelba jsou rovněž svižné, a pokud by vývojáři v tomto enginu předvedli nějakou válečnou akci, byla by to atmosférická freeware pastva pro oči. Jenže tím výčet kladů končí.

Reapers End 1

Reapers End 1 ani omylem nedosahuje úroveň zombie map v CoD5. Nesahá ani na podobné freeware survivaly, jako třeba Survivor: The Living Dead. Chybí totiž interakce s prostředím, takže nemrtvým nemůžete zatarasovat vstupy, nebo je třeba vlákat do místnosti s plynem a ten následně zapálit – zkrátka absentuje zajímavé využívání prostředí. Zbývá tedy pouze tupé střílení, které se omrzí v řádech minut. I to by mohl zachránit kooperativní mód, ten hře ale chybí. A aby toho nebylo málo, funkce save je zabugovaná a nefunguje. Pokud už křečovitě pohybující se zombie ustojíte alespoň tři kola, hra dojde svému konci po souboji s ohavně nudným hlavním záporákem.

Reapers End 1

Přání je otcem myšlenky, ale jenom snaha nestačí. Reapers End 1 má velmi sympatický námět i provedení. Obecně ale obsahuje neuvěřitelně málo herního obsahu a potencionálně kouzelnou obranu místnosti limituje na tupé pobíhání a kropení do stejně vypadajících monster. Měsíce dalších dodatků a především betatestu by hře pomohly mnohem více než engine umějící realisticky vypadající světelné efekty.