A je to tu zase. Sotva jste se zbavili všech nepřátel v Operation Spacehog nebo nedávno v HalfLigtu, už je tu další útočná rasa mimozemšťanů s novými vesmírnými koráby. Jste občanem Draconanské říše, která dříve ovládala spoustu planet a značnou část vesmíru. Jak vám však ukáže intro hry, byla naneštěstí celá zničena mimozemšťany z bratrství Coli. Jedině několik draconských pilotů ji má šanci opět osvobodit. Tato skupina sebevrahů se jmenuje Redemptors a vy jste samozřejmě jejím členem. Armáda je však chudá, dala vám jen vesmírnou kocábku a trochu kreditů na vybavení, za něž si koupíte maximálně nějakou lepší zbraň a plášť obložíte ochrannými štíty. Otočíte klíčkem v zapalování, antigravitační motor několikrát zařve, ale nakonec přeci jenom naskočí, a vy se můžete vydat vstříc nebezpečí. Redemptor je klasickou skrolující 2D střílečkou. Letíte ve vertikálním směru a shora se na vás ženou nepřátelé. Když jsem poprvé zahnul do strany, lekl jsem se, co se s mou lodí stalo. Byla najednou poloviční a připomínala spíše doutník. Zpočátku jsem se domníval, že mi byla ustřelena půlka korábu, ale po zmáčknutí šipky "vpřed" jsem znovu ovládal celý stroj. Podivný doutník byla totiž má loď nakloněná o 90°. Bohužel se však automaticky nenarovná do původního stavu. Jedinou výhodou asi je, že vás potom ostatní hůře trefují.
I když během hry pilotujete pouze vesmírnou loď, dostanete se v některých kolech i nad poušť či město. Krajina pod vámi pomalu plyne a časem získáte pocit, že tady už jste byli, tento osamělý domeček či kaktus přeletěli. Máte pravdu, nějaké drastické střídání pozadí nečekejte, vše se monotónně opakuje. Záludnější je jen město, kde narazíte na auta, která se vás snaží vyvést z rovnováhy a když se jim v zápalu hry "vyhnete", většinou narazíte do jiného nepřátelského korábu. Ovládání je jednoduché. Pohybovat se můžete ve všech směrech. Střílíte mezerníkem. Jedinou speciální klávesou aktivujete teleport, který vaši loďku posune o kousek jinam, což se hodí hlavně při spršce střel. Ve většině podobných stříleček svou loďku vylepšujete za letu, sbíráním různých bonusů, jenž jste získali za sestřelení nějaké formace, či se jen tak náhodou objevily mezi vesmírným odpadem. Zde byste je hledali marně. Za zničené nepřátele pouze získáváte kredity. Po skončení každého kola přistanete na oddechové rampě a můžete na svou loďku dokoupit nové zbraně, zlepšit její štíty, přikoupit teleport či náhradní energetický zdroj, díky kterému se rychleji vyléčí vaše šrámy z boje. Zní to sice pěkně, ale já právě díky tomuto systému při prvním hraní také skončil. Zlákán dojmem, že lepší zbraň bude skutečně lepší, jsem si koupil blíže nespecifikovaný vrhač iontových kuliček. Byl poměrně silný, ale jeho kadence byla velmi nízká. Na další střelu jsem musel čekat i několik vteřin, nepřátelé nemuseli, a také mi to dali jasně najevo. Postupem času jsem zjistil, že největším nebezpečím nejsou cizí střely, ale jakési slepé lodě. Ty jsou sice beze zbraní, ale srážka s nimi vás notně oslabí. Jak už to tak bývá, postupně narazíte na stále těžší a těžší nepřátele. Lodě mění tvar a velikost. Na konci každého kola na vás čeká tradiční boss, tedy loď, která je zhruba pětkrát větší než ostatní. Tyto stroje mi ale hrůzu nijak zvlášť nenaháněly a s taktikou, kdy jsem si počkal na okraji obrazovky, kam ta "potvora" nedostřelila, jsem je za chvilku zlikvidoval. 
Herní plocha je lemována dvěma pruhy. V pravém najdete souhrnné informace, zjistíte aktuální výši kreditů či používanou zbraň. Nejužitečnější je asi časomíra, která vám signalizuje dobu, za kterou se setkáte se závěrečnou příšerou každého kola. Důležitější je levý pruh, kde najdete žlutý a červený sloupec. Žlutý signalizuje využití zbraně a červený váš život. Červený po očku sledujte, jakmile klesne na nulu, je s vámi konec. Dobíjí se buď během letu, nebo jako odměna za sestřelování nepřátel. Ubývá samozřejmě v případě, že jste zasaženi nebo vrazíte do nepřátelské lodě. V hlavním menu hry si můžete přečíst instrukce nebo zvolit způsob ovládání. Na výběr máte klávesnici, myš nebo joystick. Vaše snažení podbarvuje hudba, která by se spíše hodila do nějaké plošinovky než do rychlé akce. Zvuky jsou docela povedené, i když některé zbraně mi připomínaly spíše hru na valchu. Velmi realistická byla srážka s jinou lodí. Zvuk krčícího se plechu mě doteď straší :-))). O grafické úrovni jednotlivých kol jsem se již zmínil. Některé nepřátelské lodě jsou animované, stejně jako výbuchy. Asi jste si ale všimli, že celou mou recenzí se táhne jako Ariadnina niť výčet nedostatků. Těch má Redemptor skutečně na rozdávání. Nechci říct, že by byl nudný, hratelnost je také dobrá, zpracování slušné, ale přeci jenom najdeme v tomto žánru spoustu povedenějších freewarových hříček.
