Resonation není jen tak obyčejná FPS, kterých jsou na nezávislé scéně stovky. Na první pohled vás dozajista zaujme perfektní vizuální zpracování a tím to pochopitelně nekončí. Pokud jsou projekty studentů Digipenu něčím známé, pak je to především originalita jejich počinů – a to zůstalo zachováno i v případě Resonation. To je veskrze klasická 3D FPS, nabízející jak single, tak i multiplayer a to hned na několika mapách. Žádnou singleplayer kampaň rozhodně neočekávejte, autoři se vydali spíše cestou samostatných map, mezi nimiž si můžete volně přepínat a co se jejich architektury týče, rozhodně nebudete mít důvod si stěžovat. Jsou důmyslně vymyšlené, občas sice působí trochu repetitivně a prázdně, třeba ale taková 
točivá spirála nad ohrazeným ringem působí naprosto bezchybně.
Základem všeho je pak vaše zbraň. Ta je bohužel pouze jedna, ovšem ve výsledku máte v podstatě pět odlišných kousků. Ptáte se jakto? Čísly od jedné do pěti totiž můžete přepínat mezi jednotlivými módy. Ty se mezi sebou moc neliší, na první pohled pouze barvou projektilů. Ty jsou mimochodem svým chováním vcelku zajímavé – při nárazu do stěny se totiž nerozprsknou, nýbrž odrazí a volně se pohybují a odráží dál a dál a až po chvíli mizí. Hlavní rozdíl mezi nimi však souvisí také se samotným názvem. Každá z nich totiž při výstřelu vydává trochu jiný zvuk. A ani
tím to zdaleka nekončí. Munice je neomezená, ovšem pouze do určité míry. Vlevo dole je totiž umístěn ukazatel, ovšem ne klasicky číselný, nýbrž v podobě barevné škály. V případě, že budete střílet červenou, začne červená ze barevné škály pomalu mizet a vám tak nezbude než si zvolit nějakou jinou, přičemž ona se zase po chvíli doplní.
Kapitolou samu pro sebe pak jsou nepřátele, jejich zabíjení a s tím spojená hratelnost. To je totiž asi největším kamenem úrazu Resonation. Zatímco si autoři do sytosti vyhráli se zbraní, jednotlivými efekty a vizuálním dojmem, trochu opomněli to nejdůležitější. Při hraní Resonation se totiž budete až nezdravě brzo nudit. Nepřátelé jsou rozmístění daleko od sebe, když už nějakého potkáte, sune se k vám pěkně dlouho, tudíž ho stihnete vpohodě zabít bez toho, aby vás ohrozil na životě. A co si budeme nalhávat, to hráči akčních her od hry v žádném případě nečekají.
