Return to Isle Pokuh - patnáct zlaťáků

Jednoho dne se jako obyčejně vydáte do zámku za svou milovanou, když se vám do cesty postaví tvrdohlavý strážný, který za průchod bezpodmínečně požaduje peníze. A tak se vydáváte do lesa, nějaké ty zlaťáky najít.

Return to Isle Pokuh je podobně jako dnešní Stranded 2 hrou z prostředí opuštěného ostrova a to ačkoliv to na této arkádové hopsačce není až tak znát. Snad až na hlavní menu a následný výběr lokací, kde se obrázek tropického ostrova obehnaného vodou skutečně objeví.

Po spuštění hry je vám vyprávěn dosti chudý a možná trochu odfláknutý příběh, kde se hlavní hrdina setká s tak trochu nefér hrajícím hlídačem, který je ochotný jej do paláce pustit jen za malou úplatu, jejíž částku navíc úměrně zvyšuje poté, co se dozví, jak akutní jeho návštěva je. A tak našemu dobrodruhovi nezbývá nic jiného, než si potřebných patnáct zlaťáků někde nasbírat, jinak by se musel smířit s tím, že svou dívku již prostě neuvidí.

K tomu, aby podobný poklad našel musí projít dvěma druhy lokací, z nichž první je zasazena do lesa, druhá do chladných a zasněžených oblastí. Kterou z dvojice začne pak je již zcela na vás. V obou případech na vás čeká hratelnost podobná klasickým arkádám, kde budete vyskakovat po plošinkách, stejně jako zabíjet nepřátele. Ti mají v případě pralesa podobu malých drzých opiček a v zimní krajince zase narazíte na valící se balvany. V obou případech je ale třeba poznamenat, že ač byl původní záměr poměrně slušný, design levelů se nějak zvlášť nepodařil. Hrát Return to Isle Pokuh v mnoha chvílích nejen že není příliš zábavné,navíc je spíše frustrující. Kupříkladu, když se nemůžete ani napodruhé vydrápat na některou z vyvýšených plošinek a to jen díky autorovým nepřesně vytvořeným skokům. Navíc je hraní leckdy tak trochu chaotické a minimálně v zamrzlých krajinách neustále prolézáte temnýma norami které očividně vedou od nikam do nikam a jen marně bádáte, kam vlastně pokračovat, neboť se všechny cesty zdají slepé.

Průměrný design levelů k zemi sráží i dosti nezajímavé animace postav, zvířat, zkrátka všeho pohyblivého. To co pro příklad předvádí hlavní hrdina při výskoku je tak maximálně k smíchu, než aby to alespoň částečně odráželo reálný obraz situace. Z šedého průměru hru nevytáhne ani grafika, která se naopak potýká z nedomyšleným nepoměrem mezi velikosti obrazovky a hlavní postavy, přičemž korunku tomu všemu nasazuje hudební stránka. Ta je seskládaná z kousků legendární skupiny Nirvana, samozřejmě v odporné kvalitě a ještě navíc ve výběru, který se k tématu zrovna moc nehodí. Return to Isle Pokuh zkrátka není žádný pětihvězdičkový titul, méně nároční hráči si na něm ale jistě to své najdou – minimálně rozhovory a občasné pokusy o vtip nejsou tak úplně k zahozeni.