Již první a asi nejzásadnější změna je oproštění se konceptu pohybujícího se pozadí. Vaše raketa je místo toho spolu s vámi uvězněna na malém jedno-obrazovkovém prostranství, kde se vždy v přesně daném počtu vln naráz objevují velké skupinky nepřátel. Ty se pohybují zpravidla organizované, přichází z prostředku jedné ze čtyř hran obrazovky a jejich směr okamžitě míří k vám samotným. A to zcela slepě, neberou ohled na případnou lest či překážky, prostě jen jdou za svým cílem a střílí desítky projektilů. Této jejich výrazné slabosti lze šikovně využít, vylákat si je na jednu stranu, následně je podletět a všechny zlikvidovat. Ačkoliv to zní až příliš jednoduše, v celkovém měřítku se mi tento postup vyplatil asi nejvíce. Vedle toho navíc musíte dbát na to, abyste se náhodou ani na chvíli neocitli se svou lodí na samotném kraji obrazovky. To by totiž v momentě, kdy by v dané chvíli z té strany vyletěl houf protivníků znamenalo vaši okamžitou smrt a ztrátu jednoho z životů. Chválit tvůrce je třeba nejen za dobře odstupňovanou hratelnost, slušný počet herních módů, levelů a jejich dalších sektorů, které se navíc otevírají postupně, ale také za variabilitu nepřátel. Vedle několika obtížnějších bossů se setkáte jak s malými raketkami, tak i podivnějšími vesmírnými kreaturami jako jsou modré chobotnice, had a další, které budou samozřejmě v sestřelení vyžadovat trochu více olova. To je vám navíc dodáváno i ve formě zajímavých zbraňových upgradů, které vám nezůstávají na pořád. Hrou se budete neustále proplétat se svou základní zbraní, kterou jen čas od času obohatí nové proudy projektilů a to vždy jen na hodně omezenou dobu.
Return to Sector 9 se prostě podařil. Zajímavý koncept vyústil v opravdu příjemnou hratelnost, která je navíc opravdu pozvolně ztěžována, díky čemuž u hry vydržíte i poměrně slušnou dobu. A o to přeci jde především ...