Nikdy bych si nepomyslel, že něco jako kečup může být nejen pekelně vychytralé, ale taky velmi zákeřné. A vidíte to - jedni freewaroví tvůrci s evidentně fantaskně zaměřeným myšlením a notnou dávkou paranoi dokázali vdechnout život a jakous takous inteligenci i rajčatům, kečupu a hranolkům. Navíc je ještě rozřadili do kategorie zla a dobra, přičemž kečup (vaše postavička) a hranolky (nevinné statické osůbky pokorně čekající až je seberete) pro ně představují charaktery pozitivní a válející se nepřátelská rajčata zase naopak negativní. No řekněte - co víc by si pravidelný návštěvník všech těch McDonaldů a KFCček mohl přát? :)
Revenge of the Ketchup (Pomsta kečupu) je typickým zástupcem vlny arkádových skákaček-hopsaček. Narozdíl od většiny odobných her se ale může pochlubit dokonce vcelku zajímavým příběhem. A i když není nijak extrémně propracovaný, určitě stojí za zmínku. Tak tedy - náš milý hrdina, jistý kečup, byl kdysi obyvatelem království rajčat. Jeho rodokmen dokonce sahal až do královské rodiny, byl totiž královým synovcem. Jednoho dne však odmítl uposlechnout králův rozkaz a byl za to královými přisluhovači rozsekán na padrť. Jeho zohyzděného těla si naštěstí včas všiml král hamburger se svou družinou a včasným zakonzervováním do láhve jej ještě tak tak stihl zachránit před smrtí.
To vše se však odehrálo velmi, velmi dávno a teď je situace v mnohém jiná. Pokojné království hranolek je napadeno zákeřným královstvím rajčat (vedeným oním zlým králem rajčetem) a zoufale žádá krále hamburgera o pomoc. Ten se rozhodne prosbám vyhovět a mezi vetřelce vysílá svého nejlepšího muže. A tím samozřejmě není nikdo jiný než náš milý kečup. Zvládne ale natolik těžkou úlohu? Podaří se mu úspěšně probojovat vlnami agresivních rajčat a zachránit všechny ty ubohé hranolky? To bude záležet na vás jakožto kečupově opatrovníkovi - celý svět však bude mlčky stát při vás. Vždyť co by to byl za svět, kdyby v McDonaldech prodávali jen nakrájená rajčata? A z čeho by pak mlsní tukožrouti tloustli? :-)
Ono vlastně ani není čeho se obávat. Hru lze ovládat velice jednoduše pouhými třemi směrovými šipkami, přičemž ta poslední je ekvivalentem klávesy vyhrazené pro skok. Drobnější potíže možná budete mít s netradičním způsobem pohybu, který kečup (který mimochodem vypadá spíš jako červená tužka než jako láhev dochucovadla) vyznává. Vyznačuje se totiž obrovskou mírou setrvačnosti a pomalou akcelerací - podobně jako osobní auto. Stručně řečeno - pokud se rozběhnete, je problém ho jen tak ubrzdit a naopak pokud se potřebujete rychle někam přemístit, je umění jej vůbec uvést do provozu :-).
Hra je jako obvykle rozdělena do řady levelů, mezi nimiž se přesouváte prostřednictvím šedých plošek, ovšem pouze ve chvíli, kdy máte sesbírány všechny hranolky vyskytující se v prostoru dané úrovně. Indikátor toho atributu najdete v pravé horní části obrazovky a je mimochodem doslova životně důležitý, protože jen jeho prostřednictvím se můžete dovědět, zda už splňujete kritérium pro skok do dalšího levelu. Dalšími "zpříjemňovadly" hraní vám budou malinké teleporty sloužící k okamžité přepravě mezi vzdálenějšími místy, různé druhy "bodových" bonusů (zpravidla jídla typu sýr apod.) a zmíněná nepřátelská rajčata. Trochu zamrzí, že právě nepřátel je v Pomstě kečupu tak málo a ještě navíc jsou všichni pouze jednoho druhu (a nedají se zabít, pouze obejít).
Graficky patří tahle hra ke slušnému průměru. Hodnotit ale úroveň technického zpracování u takovéto hříčky je trochu zcestné - jde tu totiž přeci jenom víc o hratelnost než grafickou přitažlivost. S tou hratelností je to bohužel také sporné. Na jednu stranu se nám tu prezentuje vcelku neotřelá idea boje mezi třemi královstvími a příběh o pomstě kečupu ve vztahu k jeho strýci, na stranu druhou jde vlastně jen o jednoduchou skákačku, která není vůbec ničím originální. Pravdou je, že pokud od ní nic neočekáváte, budete zaručeně mile překvapeni - zázrak se ovšem opět nekoná...
