|
|
Tým Albisoft působí na české amatérské vývojářské scéně již pořádně dlouhou dobu. Jako jeden z prvních začal publikovat již ve druhé polovině 90. let a má za sebou pěknou řádku i notoricky známých titulů. Mezi první hry Pavla Kopeckého a lidí okolo něj patří kupříkladu strategická hra Alien Invasion, plošinovka 7th Heaven či její proslulá kolegyně Buřtík, jež zaujala humorným dějem a řadou různorodých lokací. Později Albisoft přidal další klasiky: opomenout nelze dva Moorhuhn-klony s tématikou South Parku, arkády jako Pong či Erix, a hlavně rozsáhlou kreslenou adventuru Nukleární Karel. Když byly ovšem pozastaveny projekty MicroBall a Juřek: Krutý los, zdálo se, že se Albisoft víceméně stahuje a s jeho budoucností to vypadalo všelijak. Nakonec vše ale dobře dopadlo – a po delší odmlce byl oznámen vývoj vlastního 3D enginu a posléze i na něm postavených her.
První z nich je právě Řež – a protože se její vydání pomalu ale jistě blíží, odhodlal se Albi konečně ukázat její velkou část prostřednictvím "VIP dema" určeného novinářům a partnerům. A protože vlastně do obou škatulek spadá i redakce Plných her, není divu, že se toto demo (či lépe betaverze, neboť obsahuje již takřka všechny úrovně) dostalo i do chtivých pracek redaktorů Plných her. Pečlivé otestování odhalilo v zásadě dvě věci: Albiho 3D engine je velmi dobrý i rychlý a hra Řež v něm vyrobená vypadá i hraje se prostě skvěle.
Taková charakteristika by ale asi jako výsledek několikahodinového urputného testování jistě nestačila. Řež bývá popisována jako rychlá akce s arkádovými prvky – a to na ni přesně sedí. Ve finální hře bude celkem osm úrovní, betaverze z nich předvedla šest (sedmá bude velkým bojem s roboty v aréně, osmá pak bonusová pro ty, kdo dosáhnou vysokého skóre). Každá z nich je graficky naprosto odlišná a využívá různých fíglů. Prostředí se velmi často mění i v průběhu, chodby jsou různobarevně osvětleny,
hráč prochází tu městem, tu podzemím, tu otevřenou krajinou, podívá se i do egyptského paláce s typickými kulisami, zároveň je tu ale level ne nepodobný těm otevřeným z Quake III: Arena, kde nejdůležitější je správně přeskakovat z plošiny na plošinu, neboť pád do hlubin znamená automatickou smrt.
Variabilita úrovní je vysoká, zároveň potěší i jejich přímočará a přitom kvalitní výstavba. Většina úrovní je značně symetrických a objekty v nich jsou logicky rozestavěné. Oko pak potěší nevšední barevné variace a různá světla, která dělají ze scén v Řeži poněkud nereálné, ale o to krásnější obrazy.
Systém hry je jednoduchý. V každé úrovni se hráč snaží různými zbraněmi s neomezenou municí zabít co nejvíce nepřátel, za což získává body. Další bonus je možné získat i za dokončení úrovně. Povede-li se to v rychlém čase, připočtou se ještě další bodíky za uspořené vteřiny. Získané body pak před začátkem dalšího levelu lze použít na nákup lepších zbraní (ty přímo v úrovních sbírat nelze) či power-upů, jež zlepší brnění, zdraví či jinak hráči
pomohou v hladčím průchodu hrou.
Tento systém je sice prostý, ale velmi chytlavý a k arkádovému duchu hry sedne jako zadnice na hrnec. Z procházení úrovní se tak spíše než taktická bitva stává dynamická řež (ano, název je zvolen skutečně vhodně), kdy se hráč snaží vybalancovat jednak rychlý postup za účelem získání co největšího počtu bodů, jednak vraždění nepřátel a samozřejmě též vlastní přežití, neboť proběhnout větší skupinou nepřátel si přímo říká o akutní export procent zdraví.
Obtížnost není nasazena úplně vysoko a hra se dá dokončit v celkem rychlém tempu, poslední úrovně už ale přece jenom zabrat o něco více. Zkušení střelci by nicméně neměli mít velké problémy se prodrat k závěru a získat možné bonusy. Uvidíme ještě, jak obtížné bude odemknutí bonusové úrovně.
Na závěr nezbývá, než se pozastavit nad audiovizuálním zpracováním.
Grafika je naprosto perfektní, o světlech a barevnosti úrovní už byla řeč, též modely nepřátel jsou na poměry volně šířitelných her velmi dobré a vlastně se jen těžko hledá možná výtka, neboť vše i na luxusní úroveň detailů běhá velmi rychle a bez otravného sekání (nepočítáme-li občasný bug v podobě zaseknutí postavy hráče ve zdi při přílišném skákání v uzavřených prostorách).
Hudbu pak obstarávají nelicencované různorodé české a slovenské písně (ano, písně, zpívané), které mají rychlý rytmus, úderné texty a výtečně se do hry hodí. Zkrátka a dobře, ani tady není co vytknout.
Komu připadají předchozí řádky jako jedna velká óda, tuší správně. Hraní ukázkového dema naštvalo jen již zmíněnými bugy, ty by ale měly být z většiny odstraněny – a pak bude Řež rozhodně jedním z favoritů na titul nejlepší české freewarovky roku (mezi akčními zvláště bude už jen těžko hledat konkurenci).
