První možná trochu netradičně pojatou vlastností hry, která jistě upoutá každého na první pohled, je lehce obměněné ovládání. Po spuštění hry okamžitě zvedněte prsty připravené ve startovních blocích na kurzorových kláves. Riesling se ovládá výhradně myší a to jak pohyb, tak i střelba. To s sebou přináší hlavní zápor hry a tím je právě špatná a nepřesná ovladatelnost vašeho vesmírného letounu. Ten totiž může libovolně měnit směr zprava do leva, ba co více dokonce bude muset. To provedete vždy změnou směru myší a ačkoliv to zní naprosto intuitivně a samozřejmě, v akci to bude přesně naopak. A velice často se stane, že přijdete o jeden z životů jen proto, že jste natočeni na opačnou stranu, než byste rádi. A vzhledem k tomu, že takovým způsobem můžete o zdraví přijít jen třikrát, rozhodně to nepotěší.
Po ztrátě celé trojice životů totiž musíte začít pěkně od znova, tedy od prvního levelu (který se ale a druhou stranu od těch následujících odlišuje více-méně jen barvou pozadí). Jejich náplní pak je vždy likvidace nepřátelských jednotek, které se vyskytují v minimálně dvou verzích. Jednou jsou malé drobné lodě, které sestřelíte zpravidla jedním jediným přesně mířeným projektilem. Pak jsou tu ale větší mateřské lodě, které pošlete k zemi jen několika projektily za sebou a v jejich zničení spočívá i samotný cíl každé mise. Jejich počet pozvolna stoupá, což zvyšuje i zmiňovanou obtížnost. Cílem je klasicky nasbírat co nejvíce skóre, čehož docílíte nejen zabíjením ale i sbíráním ovoce, vypadávajícím ze sestřelených protivníků.
Sečteno a podtrženo není Riesling ničím jiným než tím, co se dalo od začátku očekávat – tedy jednoduchou akční střílečkou, která na pár chvil zabaví, víc od ní nečekejte.