Vždycky jsem měl tak trochu problém s pořekadlem "darovanému koni na zuby nekoukej". Je něco lepší jenom proto, že je to zadarmo? Hnusné jídlo u člověka vyvolává nechutenství ať už za něj platil cokoliv, a stejně tak i špatná hra zůstane špatná i když je vydána jako freeware. Více jak před rokem jsem měl tu pochybnou čest recenzovat vesmírné simulátory série Star Wraith. Kdysi komerční hry vydané jako freeware mi z nějakého důvody přišly jako nevyvážené amatérské pokusy, byť s velkým potenciálem. V době, kdy jsem prožíval geekasmus u pouhého dema simulátoru Beyond the Red Line, působily simulátory Star Wraith jako ranná alfa verze. Bohužel, RiftSpace mají na svědomí stejní vývojáři. A co je děsivější, i tato hra byla původně tvořená jako komerční.
Přiznám se, že jsem tváří v tvář RiftSpace bezradný. Rovněž se jedná o hru s neskutečným potenciálem, ale i přes opakované pokusy mi přežití byť jen jediné mise činilo neskutečné problémy. Rád bych prozkoumával hlubiny vesmíru, plnil velkolepé mise ve jménu Aliance a odkrýval story o posledním útočišti prastaré rasy, ale moje hodnocení se protentokrát bude muset omezit pouze na prvopočátek hry, byť objektivně pochybuji, že se hra v pozdější fázi polepší. Dále jsem se totiž ani po několika hodinách hraní nedostal a troufnu si tvrdit, že problém není jenom v mých chabých schopnostech jako hráče.
Přitom na počátku vypadá vše dokonale. Rozsáhlý vesmír plný desítek misí, možnost přibrat wingmany, upravit lodě a nakonec se i přidat k jedné ze čtyř soupeřících frakcí a objevovat starověké artefakty, to vše teoreticky skýtá desítky hodin zábavy. Leč, potupná smrt i na běžné transportní misi ruku v ruce s obludně nevychytaným interfacem a nejasnými pravidly dává RiftSpace až teroristické rysy. Odstartujete tedy na první misi – rutinní transport materiálu na čekající křižník. Po příletu do sektoru proti vám stojí tři stíhačky, tak zamíříte k nim, připravíte střely a pokusíte se o souboj na kanóny. O pět sekund a jedinou nepřátelskou salvu později už můžete pozorovat jenom svůj efektní výbuch.
Děsivá nevyváženost hry přichází už se základním zasazením. Ve hrách jako Elite (ale třeba i nedávno recenzované Transcedence) se v případě neúspěchů v boji můžete živit jako prostý obchodník a vozit zboží ze systému do systémů. S nezbytnou dávkou obratnosti a štěstí se dá vyhnout střetům a za nastřádaný bakšiš si po čase můžete koupit kapesní křižník. RiftSpace naproti tomu už od první mise předkládá jenom a pouze bojové mise. Hra sice disponuje tabulkami kde a kolik stojí jaká komodita, ale nepodařilo se mi najít, jak tyto nakoupit a převést do jiného systému. Dokonce i pokud přijmete teoreticky nebojový transportní úkol, obloukem se vyhnete protivníkům a materiál dopravíte na čekající křižník, nemůžete se vrátit domů – musíte totiž nejprve porazit všechny oponenty! Takové omezení individuální taktiky a nemožnost se specializovat nemají snad ani koridorové střílečky.
Souboje jsou přitom v RiftSpace stejně náročné, jako v ultramasochistickém Star Wraith IV – ale navíc tady většinou nemáte wingmany (dají se nakupovat). Přímý let head-to-head a zběsilá střelba z kanónů se v RiftSpace rovná sebevraždě a i s maximálně vylepšenými štíty se životnost mojí lodi počítala na sekundy. Pomoct by mohl boj na dálku, ale i tady hra hází kmeny pod nohy. Na základní stíhačku se vejdou jenom 4 řízené střely, protivníci přitom evidentně mají raket neomezený počet. Cvičně jsem utíkal dvěma nepřátelským stíhačkám více jak pět minut a každý z obou protivníků na mě postupně vystřelil snad více jak třicet hlavic. RiftSpace se tváří jako HC simulátor, ale přitom po vás chce šílené kousky. Je to jako kdybyste měli hrát v davových scénách z Call of Duty, ale měli k tomu pravidla z Operation Flashpoint.
Vzhledem k výše uvedenému je pak naprostá absence pomocné ruky hráči posledním hřebíčkem do rakve. Tutorial je zmatený a maximálně vám tak řekne, že šipkami létáte do stran a tabulátor zapíná forsáž. Pokud na misi zkapete, hra se sice načte, nikoliv ale v bodu vašeho příletu do boje. Naopak vás donutí pěkně si zopakovat celý let do cílové oblasti. Proč ne, vždyť z kokpitu máte tak pěkný výhled. A pokud už misi nějak uděláte a odletíte do domovského systému, hra z nějakého důvodu změní pravidla a namísto přistání na planetě shoříte v atmosféře. RESTART MISSION?
Uznávám, že hodnotit hru aniž bych ji dohrál není vždy košer. Pokud ale po hodinách létání a zkoušení různých postupů, taktik a nastavení u mě jinak nadějný RiftSpace vyvolává jenom frustraci, pak se hrou prostě něco není v pořádku. Užíval jsem si Transcedence a rád bych si užíval totéž ve třetím rozměru v RiftSpace. Tahle hra se ale tváří, jakoby o zájem ani nestála.
