Po obsahové stránce se autoři nepokoušeli ani trochu experimentovat s případnými inovacemi (zda je to dobře či nikoliv nechám již na vašem osobním pohledu). Každopádně se jim povedlo stvořit skvěle hratelný kousek, který je tradičně rozdělen do několika samostatných misí. Ty přichází postupně jedna po druhé, přičemž vedle nových druhů nepřátel zpravidla nabídnou i odlišné herní prostředí, což odsunuje stereotyp na vedlejší kolej.
Popisovat hratelnost Rise of the Machines by se rovnalo příslovečnému nošení dříví do lesa. Snad každý se již setkal s akční hrou, kde usednete do kokpitu moderní stíhačky a to v prostředí, které se neustále scroluje shora dolů. To zaručuje neustálý přísun protivníků, díky čemuž se ukazováček z levého tlačítka myši ovládajícího střelbu za celou herní dobu prakticky nezvedne. Navíc i ovládání pohybu lodi bylo inteligentně umístěno na myš, kterou lze pohybovat do stran, nahoru a dolů, na což vámi ovládaná jednotka okamžitě reaguje. Vzhledem k množství upgradů, nových projektilů povalujících se na herní obrazovce po zabitých nepřátelích bude rychlé manévrování neustále potřeba a to ještě ani nemluvím o téměř neustálé střelbě ze všech stran, kdy bude leckdy problém nalézt i útočníka. Herní plocha je totiž poměrně rozmanitá, neustále se obměňuje a zaplňuje objekty, které jsou mnohdy i z části zničitelné. Navíc jsou robotičtí nepřátelé umístěni jak na povrchu zemském, kryjíc se za budovami, tak se i pohybují vzdušným prostorem, tudíž se budete muset koncentrovat na obě situace. Navíc na závěr musíte projít zkouškou v podobě udolání jednoho obtížnějšího bosse, což nebude vždy procházka růžovým sadem.
Celkově ale není Rise of the Machines nikterak složitou záležitostí. Spíše se jedná o hru jako stvořenou pro lehkou odpolední relaxaci.