Hry umožňující tzv. split screenový multiplayer (tedy možnost hry více hráčů prostřednictvím rozdělení obrazovky na dvě a více souměrných částí) se poslední dobou těší velké popularitě. Jejich těsné kralování sice svými zákeřnými výpady ohrožuje multiplayer síťový, popř. Internetový, nicméně mezi pařany, kteří nemají jinou formu hromadné zábavy zrovna při ruce, je split screen vymožeností nedocenitelnou. Jinou otázkou ovšem je, jak takový split screen musí vypadat, aby dokázal hráčovu pozornost strhnout na první pohled. Rikard Peterson pro svůj herní koktejl zvolil takové ingredience, že snad ani nepřipadá v úvahu, aby zklamal.
Nadšeni z něj však nebudou ti, kteří dosud holdují poněkud zašlému single playeru - ten totiž v Rocket Duelu zcela chybí. Naopak multiplayeristi se mohou vyřádit rovnou v několika různých herních módech - klasickém deatchmatchi (oba hráči se snaží toho druhého zprovodit ze světa) a páru CTF (Capture the flag - mód spočívající v loupení vlajky a jejím donášení na vybrané místo). K dispozici je vám doslova vyčerpávající množství map, které se liší nejen grafickým zpracováním, ale částečně i zvukovým doprovodem. Stále však jde především o jedno - jít soupeři po krku kdykoli to jen jde.
K vzájemnému silovému střetnutí vám budou nápomocny nejen malé raketové lodě (ony to jsou spíš doslova "raketky"), ale i rychlý pohon, který vás během chvilky dostane třeba až na opačnou stranu rozlehlé mapy. V principu je to všechno velice snadné, a tak se ovládání omezuje na pouhé čtyři klávesy a to "kupodivu" u obou hráčů. Šipkami směřujícími do boku kontrolujete správný směr "letu", šipkou nahoru střílíte a tou opačnou přidáváte plyn. Prostě ovládání, které by zvládla i cvičená opice. O co je však právě ovládání primitivnější, o to je složitější samotná hra - tím spíš, hrajete-li proti skutečně zkušenému lidskému kolegovi.
V levelech se krom vás a vašeho oponenta potulují ještě zpestřující zbytečnosti typu rybiček (které najdete samozřejmě pouze ve vodě) či ovcí a jiné samoúčelné blbůstky. Já osobně si nemyslím, že jejich existence má nějaký smysl, ale tvůrci bohužel evidentně nemyslí stejně jako já a tak nás jejich přítomností poctili. Doslova rozdvojená je situace u "zdí" úrovně, neboli jejích hranic. Zatímco nastavení nejlehčí obtížnosti způsobí, že se od zdí budete bezstarostně odrážet a v žádném případě vám nebude hrozit sebemenší nebezpečí, ostatní dvě obtížnostní hodnoty už totéž neslibují. V případě, že si vyberete jednu z nich, tudíž dávejte bedlivý pozor, abyste si o některou ze zdí nenabili čumák :-).
Co do technického zpracování je Rocket Duel hrou do jisté míry rozporuplnou. Z neznámých důvodů se mi hru pod Windows 2000 nepodařilo nastartovat dvakrát po sobě a každému novému startu hry tak musel předcházet reset. A to není vše - hra se evidentně nemá ráda s programy, které si ve Windows vymiňují výsadní postavení pomocí tzv. on the top položky (tzn. aby daný program, resp. jeho okénko zůstalo vždy nad vším tím windowsáckým marastem), a tak se s nimi neustále prolíná a kombinuje (což, jakkoli cool to může znít, je dost otravné). Grafika Rocket Duelu je průměrná a hudební doprovod taktéž.
A závěrečné resumé? Pokud čekáte v brzké době návštěvu a vezmete zavděk i třeba jen průměrnou hříčkou (která ovšem nesmí postrádat možnost split screen multiplayeru), pravděpodobně vám Rocket Duel přijde vhod a vězte, že krom několika černých stránek, které jsem tu (viz výše) uvedl, má v zásobě i pár světlých. Okouzoleni však pravděpodobně nebudete.
