Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Rozhovor s Davidem Havlíčkem

  12:00aktualizováno  10. září 2004 4:52
David Havlíček není výraznou osobností české herní scény, ale jeho sérii textovek s názvem Fuckstory zná spousta lidí. Pokud vás zajímá, kdo je tento poeticky působící člověk zač, přečtěte si naše vyčerpávající interview.

Photo AdventuraJak žiješ?
Čím dál tím stejně - díky za optání. Pořád na něčem pracuji a těším se, až jednoho dne budu mít všechny své rozpracované projekty hotové (to se bohužel nikdy nestane) a počítač vyhodím z okna. Popravdě řečeno - hodně věcí kolem počítačů dělám mechanicky a nebaví mě.

Jsi známý především hrou Fuckstory (první díl, druhý díl), pracuješ už na třetím díle?
Makám na něm jako šroub už asi měsíc. Mám sešit plný poznámek, které jsem sesbíral s bráchou za poslední půlrok a snažím se to nějak přetransoformovat do příběhu hry. Na druhou stranu ještě vůbec nevím, jak hra bude vypadat v konečném efektu. Netuším ani zda předhodím Čeňkovi (hlavní hrdina hry) nějakou novou dračici, původní záměr byla nádherná rusovláska - barmanka, nebo zda se třeba nesetká opět s Nikitou, nebo dokonce zda nebude pokračovat v love-story s Kristýnou ze dvojky.

Jak by jsi čtenářům, kteří Fuckstory neviděli, představil o čem FS1 a FS2 jsou?
Teorie se různí a ani já už si nejsem celkem jistý o čem hra přesně je. Jedná se o příběh obyčejného kluka, který se obyčejně jako každý den vydává do školy, kterou nemá příliš v oblibě, protože se vzdělává sám a neuznává biflování zbytečných informací, které v životě nevyužije, ale budiž. Ve vzdělávacím ústavu potká nádhernouu dívku, oba se do sebe zamilují. No a když ho to v ten den ve škole přestane bavit, tak prostě zdrhne. Odpoledne se opět setkává se svojí girl, jdou spolu na rande a tam zažijí spousty dobrodružství. Prostě Fuckstory...

Určuješ si předem jak má hra vypadat?
Ne. Příběh jsem si nikdy předem nevytvořil, ani u Fuckstory 1, ani u Fuckstory 2 a v podstatě jsem nevěděl, jak se to bude vyvíjet... Nemám poslední dobou rád předem napsané scénáře, člověk si něco vymyslí a pak se toho musí držet, ve slohovkách nesnáším osnovy a nemám rád další podobně nesmyslné formální konvence. V životě člověk většinou předem určené cíle míjí :-(. Možná je to jen zákonem schválnosti, nevím a ani si nejsem jistý, zda bych to chtěl vědět. Ovšem každopádně si občas taky rád věci promyslím a určím si nějaké body na cestě k nejistému cíli, kterými bych rád prošel, no a s Fuckstory to bylo podobně. U FS3 jsem si zkusil vytvořit příběh předem, ale zase jsem ho zavrhl, takže hra bude pravděpodobně úplně o nečem jiném, než jaký byl podle mnou prvně navrhovaný příběh.

Jaké jsou reakce na Fuckstory?
Většinou kladné. Přišly mi už stovky různých ohlasů, ať už na mobil (od mých známých, kteří hru někde viděli) nebo na e-mail (veliká většina). Dále pak do diskusí na různých herních portálech a softwarových archívech a pár taky do diskuse na oficiální stránce hry Fuckstory (http://fuckstory.lunet.sk). Pár dní po tom, co se poprvé FS objevila na PlneHry.cz mě zastavovali vrstevníci od nás a říkali, že si někde stáhli "tu moji hru" a že se jim líbila, ptali se mě, jestli pracuji na dalším díle, o čem bude, jestli to budou moci betatestovat a dávali mi svoje e-maily. Bylo prostě skvělé, že se konečně nějaké moje dílko dostalo mezi lidi. Úspěch FS1 byl mnohem větší než u FS2, snad i díky větší propagaci. Ale i u FS2 byl obrovský, spousty recenzí, článků, rozhovorů a vlna e-mailů to potvrzují.

Psalo i něžné pohlaví?
Něžně :-)

A co záporné ohlasy?
Naštěstí jich moc nebylo, ale přeci...  Jeden český portál zabývající se archivací softwaru mi kdysi napsal, že by sice rád umístil Fuckstory na své stránky, ale protože propaguje erotiku a vulgarity, nemůže ji na své "pages" umístit, protože je to v rozporu s jejich puritánským řádem.
Pak mi přišel hrozně dlouhý e-mail, který mě velmi zaujal a již dlouhou řadu měsíců se připravuji na to, že na něj odepíši. Pisatel v něm psal něco ve smyslu, že hra je příliš povrchní a hráče přesvědčuje o tom, že sbalit holku je hrozně jednoduchý a že hned ten samý den, se již mohou v klidu milovat a že je to tak správné a normální.
Snažil jsem se do hry procpat trochu romantiky a taky udělat příběh trochu poetičtější, jenže takovou hru by si stáhlo mnohem méně lidí než Fuckstory. Většina dnešní mládeže, mých vrstevníků i těch ještě mladších než jsem já, nemá bohužel na hluboké myšlenky o lásce čas. Je to možná uspěchaným životním stylem, konzumním světem kolem, informacemi z "Esa" a články z módních bulvárových časopisů pro mladé, které diktují co letí a co ne.

Takže?
Třeba poslouchají disko (prostě se jim tato hudba líbí, tak ji prosím nezavrhujme!), snaží se být IN (taky styl) a dělají ze sebe něco, co nejsou (většinou to není na škodu), nebo jen hledají sami sebe. Ti nejpovrchnější vrstevníci dokonce berou získání partnera jako kořist, kterou musí ulovit - láska je vedlejší. Znám holky, který se chodí na diskotéky bavit tím, že je kluci balí. Ty holky jim chvilku naznačují, že mají šanci, a když už se ty kluci téměř vznášejí, tak je ty holky zase nechají přistát zpět na chladné zemi. Ale "vo co go"?
Je jim to prostě příjemné, když jim každý týden říká někdo jiný, mám tě rád a asi taky rády říkají NE, tak proč ne. Není to na škodu, ať se naučí říkat NE, dokud jsou mladé.
Já i když poslouchám rád rock (bigbít, metal), tak mi disko nevadí - ale nemusím ho. Fuckstory je taková, jaká je, protože poetickou hru s hlubokým poselstvím (bez srandy) by nejspíš většina lidí, kteří se chtějí uvolnit a bavit se asi zavrhla a nehrála. I když jeden takový menší herní projektík o nostalgickém podzimu jsem udělal, jmenuje se Nostalgia a v současné době se chystám rozšířit tuhle gamesu mezi lidi...

NostalgiaO čem bude tvá hra Nostalgia?
Někde jsem slíbil, že jednu textovku udělám smutnou nebo alespň neveselou, jako protiklad hrám Fuckstory a tak jsem se do toho pustil. Je to asi o tomhle:
Přišel podzim - nostalgický, barevný, chladný a krutý. Sedíš v autobuse, je pátek a před sebou máš celý víkend. Jedeš za svým tátou. Od té doby, co se vaši rozvedli, ho moc pravidelně nevídáš. A vesnice, ve které si kdysi bydlel a v níž si chodil od šesté třídy do školy, zdá se ti najednou nějak cizí - jen vzpomínky a čas. To vše je ještě podbarveno podzimně naladěnou krajinou, do níž z nebe padají slzy a ve které od rána ještě nezmizela mlha. Jsi v druháku a nebydlíš tu více než dvě léta. Smutně a přitom napjatě vyhlížíš a zkoumáš, co se tu zase změnilo a co zůstalo stejné. Cestou k bývalému domovu vyhledáváš v obličejích kolemjdoucích nějakou známou tvář, nějakou jistotu, že sem ještě patříš - ale marně. Ani ta cesta z autobusové zastávky, se už nezdá tak automaticky stereotypní, jako kdysi. Najednou vnímáš stromy a keře, kolem kterých jsi kdysi bez povšimnutí prošel. Lidi se kterými jsi se kdysi zdravil, projdou kolem tebe, jako by tě již dávno vymazali ze své paměti a ty s nimiž ses skoro neznal, tě zastavují a ptají se tě, jak se máš. Je to šílené.
Z komínů domů se kouří, v hospodě se svítí, za okny uvadá kvítí a na silnici leží deštěm promoklé lupeny kaštanů. Je to taková správná pocitová bomba, ploužák pro samotáře, lovce momentů. Cestu si krátíš přes pole, na kterém nějaké děti pouštějí draky. To je krása. Ani pokémonová generace není ještě tak zkažená, jak se o ní říká. Hudební styly přicházejí a odcházejí, móda se mění, lidi stárnou, stále si ubližují, ale draci se tu budou ještě za sto let zaplítat do drátů elektrického vedení. Někdy by se člověk chtěl vrátit do dob, když byl ještě dítě a draka pouštět taky. Občas hodit nějaký oblázek na hladinu rybníka, na který svítí takové to podzimně mžouravé slunce, co nepálí a jenom kouká skrz mlhu. Rybáři tu čekají a užívají poslední šanci něco ulovit.
Je vidět, že i vysněné letní lásky jsou již dávno ztraceny v nekonečném koloběhu ročních období a další kouzlo jara přijde až za dlouho.

Kde jsi bral inspiraci ke hře?
Minulý rok na podzim. Vzal jsem si walkmana, kterého jsem kdysi dostal k Vánocům, pustil si tam nějaké ty české rockové balady od Olympicu a když bylo po dešti, nebo těsně před ním, toulal jsem se sám přírodou po okolí a pozoroval, jak usíná, aby se na jaře zase probudila a omámila nás svojí explozí krásy. Bylo to fakt zajímavý, zmizet ven z města, přemýšlet o věcech, na které nemám čas a nechávat se inspirovat k dalším svým povídkám, příběhům a hrám. Tu inspiraci jsem totiž využil k mnoha jiným svým tvůrčím vyplodům, napsal pár básniček a tak.
Vylezl jsem ven. Prošel jsem městem, kolem hospody, která svítila do stmívající se podzimní atmosféry. Barevné stromy se kymácely ve větru a ve sluchátkách mi zněla muzika. Než jsem vyšel ven, připadal jsem si tak nějak smutně, jako by mě přepadla samota. Ale pak, pak když jsem relaxoval venku, připadal jsem si úplně jinak. U duše mi bylo super, byl jsem v pohodě, bylo mi kouzelně, nevadilo mi nic kolem, mohl jsem se zastavit, mrknout se na rybník, i na potůček a na bublající nárazy o několik oblázků v něm položených. Usmíval jsem se na mračící kolemjdoucí, kteří byli naštvání na to pochmourné počasí, na to počasí, co se mi nyní tak líbí. Draky, už u nás asi dnes nikdo nepouští, není to v módě, ale já jsem si možná v tu chvíli přál, pustit si svého draka na oblohu.

Které české textovky tě nejvíce zaujaly?
Playboy, což je legendární simulace balení holek, která si získala desítky tisíc srdcí hráčů po celé ČR, jak v době kdy vznikla, tak i mnohokrát po tom.
Z lidí v mém okolí to hráli snad všichni. Diktátor pro ZX Spectrum i pro PC, kvůli tomu, že se mi líbil. Saboteur, kvůli skvělému příběhu a narážkám na české školství. Dotokala kvůli převratnému systému semigrafických animací.

Na čem všem teď pracuješ?
Totálně nic nestíhám, a do toho ještě studuji. Nedávno jsem jednomu kamarádovi slíbil, že budu psát pro jeden profesionalní server o hrách, pak zakládám portál o rockové muzice, do toho programuji různé malé kraviny - viz www.lunet.sk/kapr; pomáham v různých redakcích různých magazínů, dělám textovku Fuckstory 3, databázi programu Kapr, píšu pro www.lunet.sk (jen za poslední rok jsem tam přidal asi 150 článků), zakládám kapelu, tvořím povídky, texty, mám rozdělanou knížku. Dále jsem slíbil, že vytvořím engine pro znovu se objevující legendární diskmag Sektor, do toho šéfuju ještě našemu školnímu časopisu a s bráchou taky jednou za čas mákneme na naší grafické adventurce, tenhle projekt však asi nedoděláme. Mám rozprogramovaný engine na digitalizovanou adventuru, kterou jsme chtěli tvořit s týmem Dragon's Studio, u jehož zrodu jsem také stál. Z vývoje hry sešlo, trosky herního enginu a editoru však zůstaly, možná na tom s klukama uděláme virtuální procházku naším městem. I don't know. No a ještě si chci udělat osobní webovky, někdy na to musím mrknout.

Jak to v současné době vypadá s databázovým programem Kapr?
Asi by bylo dobré - kdybych nejprve vysvětlil čtenářům, kteří neměli tu čest se s Kaprem setkat, o co se jedná. Program Kapr je databáze informací o softwaru české a slovenské výroby, to znamená, že o každém českém, případně slovenském programu se v databázi nachází několik údajů + popis a těch programů bude ve verzi 2.7, která vyjde na podzim přes 1500.
Vývoj Kapra stagnuje v té fázi, že vylepšuji především databázi. Současný stav a podobu programu už nebudu moc měnit a počkám než se mi povede, aby bylo v databázi alespoň 2000 položek a 1000 internetových adres. Až tuto hodnotu překročím, tak se pustím do vývoje nového programu. Současné jádro Kapra je už dost zaostalý prográmek, který bych měl kompletně předělat, ale vzhledem k rozsáhlosti programu bude jednoduší začít programovat od začátku. Databázi samozřejmě budu používat tu, která již je a proto vylepšuji pouze databázi, databázi internetových adres, databázi informací o programech a databázi smajlíků a částečně nápovědu.
Kdo chce, může si tuto databázi (Kapr) stáhnout na internetových stránkách Kapr Software - http://www.lunet.sk/kapr

Mohou nějak uživatelé pomoci při tvorbě této databáze?
Mohou, samozřejmě, třeba tím, že přidají do databáze Kapra české programy, hry a utility, které tam ještě nejsou. K dispozici jsou dva editory nových položek, první z nich je přiložen k programu Kapr ve formě samospustitelného exe souboru a druhý se nachází přímo na již zmiňovaných internetových stránkách Kapr Software a funguje on-line.
Ale Kapr Software hledá i spolupracovníky pro jiné účely, rozdělím je nyní do několika skupin: 1. Grafiky/grafické skupiny (především tvorba grafiky pro naše hry, bannery, loga, ikony); 2. Informatiky/datery (lidičky, co by nám pomohli plnit a editovat různé databáze); 3. Designery (lidi, co by nám pomohli editovat levely, prostředí pro naše hry); 4. Vypravěče/povídkáře/spisovatele (co by nám pomohli editovat námi připravované textovky) 5. Betatestery (testování našich her a programů) 6. Hudebníky/zvukaře (tvorba zvuků a hudby pro naše hry).

ZikmundCo děláš, pokud zrovna nesedíš u počítače a máš volno?
Tak jsem někde venku, mlátím do kytary nebo vysedávám někde u baru s přáteli. Rád navštěvuji živé koncerty (včera jsem se vydal na jeden open air festival, ale dostal jsem se tam až v jedenáct, takže z hromady metalových kapel jsem viděl pouze Tublatanku a Harlej). Sbírám materiály o českých a slovenských cirkusech a varieté, žongluju, chodím mezi lidi a v poslední době taky hodně čtu. Jen za poslední dobu jsem toho překousal pěknou hromadu - Čtyři hrají rock; České fialky (D. Štětinová); Čtyři muži na vodě aneb opilé banány se vracejí (P. Šabach); Babičky (P. Šabach); Putování mořského koně (P. Šabach); Zvláštní případ Františka S. (P. Šabach); Jak potopit Austrálii (P. Šabach); Opilé banány (P. Šabach); Šakalí léta (P. Šabach); Playgirls 2 (V. Páral); Nevysvětlitelné záhady (V. Faraks); Základy psychologie (kolektiv autorů); Cesta do Indie (William Sutcliffe); Pět sekyr poručíka Hamáčka (M. Švandrlík); Černí baroni (M. Švandrík); V zámku a podzámčí (B. Němcová); Noc na Karlštejně (J. Vrchlický) a chystám se na Memento a Základy státoprávní teroie a neformální logiky.

Co studuješ?
Ekonomiku.

Které cizí jazyky ovládáš?
Nemčina, angličtina. Nemůžu říct, že je ovládám, ale myslím, že bych se domluvil. Občas si přeložím nějakou cizí povídku do češtiny, samozřejmě ale za pomoci slovníku.

Věříš v existenci mimozemšťanů?
Myslím, že pokud kolem každé hvězdy obíhá tak devět planet a hvězd je například miliarda (opravdu, netuším, v jakých řádech by se mohl počet hvězd pohybovat), tak minimálně na jedné z těch planet existuje život. To by přeci bylo divné, že život existuje pouze na naší planetě a jinak je celej nekonečnej vesmír prázdný. Navíc, na některých planetách sluneční soustavy byly údajně nalezeny nějaké primitivní formy života v podobě bakterií - takže takoví malí mimozemšťani už jsou tady.

Co bys dělal, kdyby jsi se najednou ocitl v pravěku?
a) Snažil bych se probudit.
b) Pokud by to nešlo, tak bych se snažil najít nejbližší ambasádu, pomocí nichž bych se spojil se současností. Třeba by mi pomohl nějaký šaman.
c) Zbláznil bych se a tudíž bych asi zapadl mezi místní kmeny.
d) Snažil bych se spřátelit z mamuty.
e) Vzal bych klacek, vyhledal nějakou hezkou člověčiči přetáhl ji s ním přes hlavu a založil rodinu (takový krásný rituál měli ti naši předci co, jak to bylo jednoduchý, dneska člověk musí pro získání dívky svého srdce udělat mnohem více úkonů a ona mu stejně nakonec zdrhne se senilním důchodcem z Österreichu s meďourem).
Mimochodem - doporučuji český kreslený komix - Sek a Zula od Neprakty a Švandrlíka, což jsou veselé příběhy z dob, kdy po naší zemi běhali brontosauři a na loukách plných přerostlé přesličky se proháněla stáda mamutů.

Chtěl by ses podívat někdy do středověku?
Klidně bych se tam mrkl, ale nebyl by to moc odvaz. Středověk byl plnej moru, strachu z náboženství, upalování čarodějnic a podobně. Jako zástupce mužského pohlaví, bych tam měl sice super privilegia a mohl bych mít asi jakoukoliv dívku, nehledě na to, že v mém věku bych už byl v té době asi ženatý. Pro tamní lidi bych byl dost crazy a nevím jak by mě brali, možná by mě zamordovali, snědli nebo by mě jmenovali panovníkem. Mohlo by to být zajímavé. Možná bych se pokusil o stavbu rogala z bambusu nebo bych předpovídal budoucnost, dlouhodobě dopředu (asi bych moc neuspěl - v dějepise jsem nedával pozor).

Co bys vzkázal našim čtenárům?
Ať užívají život, paří (nejen hry) a podívají se na http://www.lunet.sk/kapr!

Autor:




Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.