Her na tématiku semafory je nepřeberné množství, avšak ne každý takový simulátor křižovatek je hratelný více než pět minut. Jaké myslíte, že to je, řídit dopravu a přepínat semafory? Procházka růžovým sadem, či snad nuda? Zdali jste zastánci těchto názorů, budete směle vyvedeni z omylu. K úspěšnému dohrání úrovně je zapotřebí především postřeh. Musíte totiž sledovat všechny ty kolony aut a pouštět je dál. Jestliže budou auta čekat dlouho (a může se jich postupem času připlést na obrazovku i sto), zapíší se do sekce dlouho čekajících, a pokud bude dlouho čekat více jak 25 aut, je konec. Cíl každé úrovně je pustit ze sektoru co nejvíce aut. Většinou je ale předem dán limit vozů, jež musí onen prostor opustit. Někdy se ale můžete dostat do pěkné šlamastyky, protože se mohou veškeré komunikace totálně ucpat a šance na opětné rozmotání dopravy je poté mizivá.
Hra opravdu není otázkou několika minut. Celkem se totiž budete moci vydovádět až v několika desítkách, či snad jedné stovce sektorů. Se zábavností a přilnavostí je na tom ale Rush Hour poněkud hůře, protože jediné, čím se můžete v okolí kochat jsou silnice, semafory a šeredné textury, takže nečekejte žádné super grafické orgie. Jenom jednoduché a s přimhouřenými oči řečeno odfláknuté textury. I ty silnice a semafory jsou neustále stejné, akorát mění své pozice. Možná bychom chtěli nějaké obchvaty, kruhové objezdy, rychlodráhy nebo sjezdy z dálnice (tam řídit dopravu musí být obzvláště zajímavé). Prostě je hra velice stereotypní a jakmile se začnete nudit, budete se nudit navždy, jelikož hra neobsahuje ani jednu vychytávku, jež by vás mohla u monitoru (respektive u Rush Hour) udržet na dalších pár minut. Jediné co vás tak trochu nabije je možnost hrát hru na vyšší obtížnosti, kde udržet provoz je opravdu pro ostřílené dispečery. Můžeme tedy akorát doufat, že se někdy objeví podobný titul, ale s delší a propracovanější hratelností.
Jak jsem říkal na začátku, grafika není ani podprůměrná, ale vážně silně odfláknutá, avšak nedá se nic dělat (i ta silnice mohla být zajímavější a nemusela být nakreslena dvěma barvami – šedá + černá), takže tohle se prostě nepovedlo. Na druhou stranu se povedly zvuky, takže při všem tom troubení a hluku je výsledný efekt celkem realistický. I tu hudbu hra obsahuje, ale je velice primitivní = nic moc a navíc ji uslyšíte pouze v menu.
Co říci závěrem? Her jako je Rush Hour je nemálo a rozhodně bych zase rád viděl nějakou pořádnou „semaforovku“. Pro dnešek se dá mluvit o lehkém nadprůměru, ale o hru, jež by vás přikovala k monitoru na dlouhé večery se nejedná. Na těch pár minut se ale budete náhodou celkem královsky bavit. Nic víc, nic míň.
