Vzhůru do hry. Nejdříve vás ohromí úvodní obrazovka a poté příjemné herní prostředí. Ovládání Saboteura je pohodlné, lze jej totiž ovládat jednoduše, pomocí myši, k dispozici je několik ikon symbolizujících provádění různých akcí, například podej, použij, vezmi, polož, jdi, prozkoumej a podobně. Hru si lze ukládat a načítat, což se hodí, protože se často stává, že nějakou nešťastnou náhodou zahynete. Díky ukládaní a načítání také nemusíte vždy hrát od začátku, ale můžete jednoduše pokračovat tam, kde jste skončili.Celá hra začíná klidně a není na ní skoro nic moc neobvyklého, ovšem během hraní zjistíte, že jsou v ní i věci dosti podivné, k nim ale až později. 
O co vlastně jde? Tví drazí rodiče odjeli sami na pozdní dovolenou k jaderskému moři a nechali ti volný kvartýr. Ty jsi jako správný mladý člověk ihned uspořádal se svými přáteli (i jejich přáteli) párty a nyní se probouzíš po dlouhé, prořáděné noci do nového dne. Všude se válí zbytky včerejšího veselí. Lahvemi, případně plechovkami od piva počínaje a zbytky dámského prádla v loužích rozlitého alkoholu konče. Takovouhle spoušť si viděl naposledy na záchodě, když si to přehnal v okresní soutěži o nejrychlejšího jedlíka banánů, ale nyní tě to vůbec nevyvádí z míry, protože tví rodiče se mají vrátit až pozítří a nic jiného tě nejspíš nepřekvapí. Když v tom tě slunce zašimrá v nose, ty pčíkneš a z poličky se snese nějaký papír. Podíváš se na něj, pak do kalendáře, poté na hodinky, nespletl ses. Proto se nyní také rychle oblékáš i přes velikou opici, která ti od rána skáče po zádech. Zvedáš zvonící telefon. Ozve se jen: "Saboteure, do akce!". Spolkneš tedy sluchátko a telefon spláchneš do záchodu, aby si odstranil všechny případné stopy, netrvá dlouho a vydáváš se ven do ulic - mezi lidi.
Během hry navštívíš mnoho zajímavých lokací, například tvojí "oblíbenou" střední školu - ústav, který je oficiálně nazýván gymnázium. Ve škole se setkáváš s mnoha podivnostmi (i šílenostmi) - v tělocvičně hrají studenti vodní pólo, na půdě je kosmický koráb, někteří profesoři tajně sektaří ve sklepních katakombách, školník je obložen ve své koupelně kachličkami a v jeho posteli najdeš místo milenky šroubovák. Další zvláštností je, že na gymnáziu chybí na třicet vyučujících a jako důvod je uvedeno náhlé zmizení. Překvapivě se ti povede nalézt jednoho ze ztracených profesorů, fyzikář Triptych visí ven z okna, zachycen svým pláštěm za okapovou rouru, nemůže ani dolů ani nahoru, jak vidno, zřejmě demonstroval svým studentům volný pád. Takovými veselými "kravinami" i podivnými skutečnostmi Saboteur praská ve švech. Ale ve hře se setkáte i s mnoha normálními situacemi z každodenního života - na ulici sedí zombie čistící kolemjdoucím boty (původně členka pedagogického sboru), důchodci si hrají na pískovišti, telefoní budka levituje tři metry nad zemí a svět je krásný.
Jak jste už jistě pochopili, celá hra se nese ve veselém, lehce ironickém duchu, plném podivných zvratů a nevšedních situací. Děj se trošku vymyká ustáleným konvencím reality života (podobně jako například u populární textové hry Fuckstory: Pátek) a někdy i normálnímu logickému myšlení. Herní humor Saboteura je však právě proto tolik blízký mnoha dnešním studentům, ti totiž potřebují únik z každodenní studentské reality a tvrdých podmínek v českých věznicích (školách). I v této hře je však někdy potřeba se pořádně zamyslet, protože obsahuje mnoho zádrhelů u nichž si mnozí zkušení textovkáři a hráči adventur zapotí. Právě tato skutečnost dodává Saboteurovi na zábavnosti, považme, vždyť hrát hru, kterou projde každý čtyřletý človíček za dvě minuty pouhým klikáním myši, je pod naší pařanskou důstojnost.
Na závěr jen dodejme, že hra postrádá jakékoliv náznaky zvuků nebo hudby (jak už to u textovek většinou bývá) a tak by jste si při hraní hry měli pustit alespoň nějaké cédéčko nebo svojí oblíbenou hudební stanici, pařba je pak ještě mnohem příjemnější.
