Santa Claus in Trouble ...again! - zachraňte Vánoce

Ach ne, Santa Claus je už zase v potížích! A jediní, kdo mu může pomoci a tím pádem zachránit vánoce, jste vy. Pokud vám tedy záleží na jejich osudu, ani vteřinku nečekejte a vydejte se mu na pomoc, mnoho času nezbývá...

Milé děti, dnes vám povíme pohádku jménem Štědrovečerní lapálie Santy Clause. Pohodlně se proto usaďte, vezměte si něco cukroví k snědku, lehce se zaposlouchejte do našeho příběhu a plnými doušky nasávejte atmosféru přicházejících Vánoc.

Před mnoha a mnoha lety (a někteří by řekli, že to bylo včera), za devatero horami a devatero řekami (a někteří by řekli, že to bylo nedaleko) žil byl jeden Santa. Ale nebyl to obyčejný Santa, byl to totiž Santa Claus. Stejně jako každý rok i letos se tento stařičký a usměvavý pán s obrovským bříškem a červeným nosem chystal na ten přeslavný „Den D“, kterému se obvykle říkalo Štědrý. Již dlouho dopředu si dával všechny dárky se štítky jejich příjemců na jednu velkou hromadu k sobě. Říkalo se o něm, že je tak pracovitý, že dárky pro všechny dobré lidi měl připraveny již v polovině léta a že po zbytek měsíců do Vánoc sledoval, zda jsou všechny děti tak hodné, jak mu ve svých dopisech píší. Co se však ale nestalo! Den před Štědrým dnem se přehnal nad Santovou chaloupkou opravdu silný vítr a všechny vánoční balíčky rozmetal do nejrůznějších koutů jeho domoviny. „Jéminkote,“ zaláteřil si Santa, „vždyť něco podobného se mi stalo už před dvěma lety!“ Jelikož už dobře věděl, jakou námahu dá sbírání všech těch dárků, dlouho na nic nečekal a vydal se na cestu.

Náš Santa Claus byl chudý, sáně nebo dokonce soby si dovolit nemohl. Na cestu se tedy vydal jen se svým objemným pytlíčkem hozeným přes rameno. Ještě než si stačil pořádně zvyknout na zimu mimo jeho chaloupku, už čelil prvním nástrahám ledem a sněhem pokryté říše. Tu úzký chodníček, z něhož nesmí spadnouti. Onde podivní tučňáci, jichž se nesmí dotknouti. To by jej totiž mohlo stát život! „Podivná to stvoření,“ utrousil si pod vousy Santa a nebojácně spěchal dále. První nalezený dáreček – šup s ním do pytle na zádech. A druhý, třetí, čtvrtý... „Stačí jen dobře se koukat, vyhýbat se nepřátelům a mám vyhráno,“ radoval se Santa. Bohužel, jeho nadšení bylo poněkud předčasné.

Jak postupoval dál a dál, zjišťoval, že zlých nepřátel, kteří mu škodí, je mnohem více – chodící sněhuláci, lední medvědi na sáňkách, zelení skřítci a jiné magické bytosti. A aby toho nebylo málo, poznal další typy pastí, jako třeba plápolající ohně, otáčející se kůly stromů nebo třeba vysunující se kvádry. To všechno dokáže člověku pocuchat nervy. A co teprve Santovi?! Nebojte, děti, ten náš to zvládá vskutku na jedničku. Možná se sice občas někde zaškobrtne, ale protože je nadpřirozené stvoření, má více životů. Ostatně ty může získat také sbíráním úplně všech dárečků, které jsou potřeba. Ale pozor, Santo, pospíchej, není času nazbyt!

Santa běží, skáče, ba dokonce dělá dvojskoky přes překážky a nic mu nečiní problém. Ovládán myškou a klávesnici se pomalu a zdárně dostává k naplnění svého nesnadného cíle – nalezení co největšího počtu chybějících dárků. Do uší mu přitom po celou dobu putování zní podmanivá vánoční hudba, cinkají rolničky, takže se stačí jen pořádně nadechnout a hustou vánoční atmosféru může nasávat plnými doušky. Navíc to krásné okolní prostředí, padající sníh, téměř dokonalá idylka, které nelze skoro nic co vytknout. Ale no tak, Santo, pospíchej, na okounění teď není čas!

„Uff, povedlo se. A dokonce jsem to stihl i včas,“ oddychuje zhluboka Santa a jedním očkem se koukne na velký pytel plný dárků. Celá tato pohádka má naštěstí dobrý konec, i když mohlo být ještě lépe. Jak se náš Santa záhy dozvěděl, vše bylo jen zkoušku, kdy ho nezbedný vítr chtěl trošku poškádlit a v kalendáři mu vytrhl několik listů dopředu. Větře, to se přeci nedělá! Ale pokud by se náhodou Santovi toto malé cvičeníčko líbilo, musel by větru zaplatit a ten by mu nabídl podobná dobrodružství... Avšak jelikož je chudý, prozatím si musí vystačit s tím, co se mu stalo. Zazvonil zvonec a dnešní pohádky je konec.