"Není nic sladšího než úspěch. A vy, chlapci, jste úspěšní byli." To jsou slova, kterými na počátku května 1980 ocenila železná lady Margaret Thatcherová úspěch členů britských speciálních jednotek SAS (Special Air Service). SAS totiž v té době úspěšně zakročili proti teroristům a ukázali světu, že s jejich hrozbou lze bojovat. "Who dares wins," takové je motto této elitní vojenské síly, které se zalíbilo týmu Mystery Studio natolik, že se rozhodl vytvořit na motivy jejich nejslavnější akce počítačovou hru.
SAS: Písečný skalp je sice co do hratelnosti prakticky klonem Moorhuhnu, neboť jednotlivé úrovně spočívají pouze ve střelbě na teroristy, kteří se objevují na různých místech na obrazovce. Pomocí levého myšítka tak hráč odesílá jednoho za druhým na onen svět, za každého se mu započítávají body,
čas od času musí automaticky vyměnit zásobník zbraně a po určitou dobu tak nelze střílet – zkrátka klasika, už tolikrát zpracovaná. Naštěstí může SAS nabídnout ještě další trumfy.
Především je to příběhové založení. Mezi jednotlivými misemi hráče provází člen jednotky ve svém fiktivním deníčku, popisuje strasti a slasti života komanda SAS, zoufá si, když se dozvídá o šancích na přežití okolo dvaceti procent a podobně. Je to velice příjemné zpestření, které dává hře úplně jiný náboj. Jediné, co lze v této situaci kritizovat, je pak stylistická úroveň textíků, které působí dojmem, jako by je psal žák prvního stupně základní školy v touze napodobit styl ostříleného vojáka, nicméně příliš se mu to nedaří a řada míst vyznívá trapně.
Celkem hra nabízí pětici levelů, začíná se ve volné poušti, časem se hráč podívá do vietnamské džungle, do ledových plání a na další zajímavá místa. Variabilita je tedy na slušné úrovni, ani teroristé nejsou stále stejní, ale vyskytují se v různých druzích, na druhou stranu je potřeba podotknout, že grafické zpracování nijak zvlášť nevyniká. Levely samotné jsou nakresleny velmi prostě a dobře vypadají pouze na hodně zmešených screenshotech. Hře by určitě prospěla alespoň minimální animace, nějaký pohyb na obrazovce, takhle se zde pouze objevují jednoframové výstřiky krve a informace o přebíjení, což je trochu málo. Zvuková stránka pak zahrnuje jediné – zvuk střelby, který je sice věrný, ale v kombinaci s nějakými dalšími hláškami či hudbou by byl ještě lepší.
Co určitě potěší fanoušky speciálních jednotek, to jsou bezesporu materiály, které autor ke svému titulu přiložil. V sekci O SAS si tak lze počíst v historii jejich nejslavnější akce či prohlédnout detailně popsanou uniformu a výbavu, kterou používají.
Zkrátka a dobře, SAS: Písečný skalp má i jinou než herní hodnotu. Jako lehce nadprůměrná variace na Moorhuhn nijak nevyniká, kdo má ale rád speciální jednotky, neměl by si ji kvůli námětu a kvalitním vedlejším materiálům rozhodně nechat ujít. Malá velikost ji navíc činí stažitelno i pro modemisty, takže skutečně není co řešit…
