Saut – skákáním kupředu

Obtížnost samu ztělesňuje dnešní netradiční plošinovka ovládaná pouze jedinou klávesou.

saut_post

Nulté umření – Tak fajn, co to tu máme? Hmm, nějaká rychlokvaška napsaná během jediného týdne pro soutěž Minimal Contest. Zboku viděná plošinovka ovládaná jedinou klávesou, mezerníkem. Chudák asi dostane zabrat. Ve hře nejde chodit, jenom skákat a skákat. Doskákat přes plošinky na konec. Už teď vím, že mi tohle rozhodí sandál, protože to zní proklatě podobně nějaké cactusově hře o sbírání flašek, která mě kdysi hrozně štvala. No tak chutě kupředu.

4. umření – Saut je skutečně až nepříjemně obtížný. Přes první kolo nebyl problém se dostat, vzdálenosti mezi plošinkami naštěstí nejsou tak striktní. Dost taky záleží na tom, jestli mezerník jenom jednou stisknu nebo ho podržím déle, panák potom skáče výše a dále, což nemusí ale být vždy k užitku.

8. umření – Dobře, tohle evidentně bude na delší lokte. Levely je nutno opakovat až do zemdlení, protože většinou bývají extrémně dlouhé a nemají po cestě žádný savepoint. Udělat chybu někde na konci je směšně jednoduché a pak je potřeba projít tím celým znovu. Saut je těžký jako zimní obuv a pokud máte jenom trochu potíže s nervy a výbuchy násilí, hrajte ho o samotě.

15. umření – Jsem od přírody klidný člověk, ale pomalu začínám pociťovat cholerické návaly. Postup metodou pokus-omyl je zoufale neefektivní, protože v tak dlouhém kole si prostě nezapamatujete jak dlouho a kdy držet mezerník. Celý Saut je postavený na frustrující obtížnosti a je to špatná špatná špatná hra! ...Hlavně se uklidnit, třeba mi to příště půjde lépe.

16. umření – Zatímco mi nervovým vypětím z dalšího pádu těsně před cílem začíná tikat levé oko, uvědomuji si některé ne zrovna košer detaily herní mechaniky Sauta. Že chybí savepoint je sice iritující, ani zdaleka ale ne tolik jako to, že panák krátce po svém dopadnutí asi na pikosekundu nechce skočit dále. Často je to rozdíl mezi životem a smrtí a tahle jeho lenost mě už několikrát stála skoro dohrané kolo.

23. umření – Pomalu se dostávám do letargické fáze. Začátečnické štěstí vyprchalo a vzhledem k vysokému počtu opakování nyní dělám amatérské chyby a jsem schopný třikrát za sebou spadnout i na začátku kola. Musím se na hru více koncentrovat, ale s tím přijde i další nervové vypětí...

42. umření – Poté, co jsem freneticky sevřenou pěstí po dalším pádu vypnul počítač, a následně se trochu uklidnil, jsem nucen vyjádřit se k hodnocení. Autorovi hry Kasperovi se rozhodně podařilo v rekordní době udělat velmi dobře nedesignovanou skákačku, jejíž mistrovské zvládnutí vyžaduje překvapivě hodně času a úsilí. Mějte na paměti, že ne každému obtížnost tohohle kousku bude vyhovovat. I přes značné výhrady ale uznávám, že s takovými omezeními muselo být obtížné vytvořit hru takhle dobře (platí i pro grafiku). A proto, salut Saut!