V černobílém světě plošinovky Shadows není nic černobílé. Hra vás nenutí chodit v jednom jediném koridoru, styl hraní je také na vás a klidné herní tempo a pohodovou náladu vám může zkazit snad jen vlastní neschopnost. Což se jistojistě stane.
Shadows je jednou z těch „malých“, nepříliš originálních her, které se vám však podezřele rychle dostanou pod kůži. Snad je to estetickým projevem, možná melancholickým klavírem, možná nenáročností. V každém případě je dost dobře možné, že ji nevypnete, dokud ji nedohrajete.
V prapodivném snovém světě jakéhosi arkádového labyrintu je vaším úkolem zprovoznit maják, který se nachází v poslední lokaci. Celá hra je koncipovaná jako jedna velká spojitá mapa, s mnoha cestami a odbočkami, kterou můžete celkem svobodně prozkoumávat.
Kromě úlomků majáku, které musíte najít všechny, se různě povalují také světlušky. Ty sbíráte a tak si doplňujete jejich neustále se snižující zásobu. Mají dvě funkce. Jednak vám pomohou osvětlit tmavé kouty a pak jsou ukazatelem, kolik chvil života vám ještě zbývá. Jakmile vám dojdou, umíráte.
Ačkoliv je mapa vždy stejná, rozmístění světlušek a úlomků je náhodné. Velkou chybou hry je fakt, že neobsahuje mapu. Ta by opravdu pomohla. Naopak zajímavým prvkem je možnost si po smrti vybrat, co obětujete, abyste mohli hrát dál. Kupu světlušek, nebo se raději zbavíte kusu majáku, který pak budete muset znova najít?
Shadows vás neohromí ničím vyloženě novým a neviděným, ale hraje se a ovládá dost dobře na to, aby vás na tu půlhodinku „uchlácholila“.
