Vyrobit letecký simulátor je věc poměrně obtížná – a když už se k tomu amatérští vývojáři odhodlají, povětšinou z jejich projektu sejde. Těch několik málo dokončených pak má podobu jen o něco málo složitější letecké akce, což ale ani tak není špatné. Krásným příkladem freewarového simulátoru, nad nímž by se fanoušek Sturmoviku či Falconu je ušklíbl, ale který je možná právě proto přístupný a získá si daleko širší publikum, je dnes recenzovaný Shoot, dílo japonských vývojářů, které je věrné tradici této země – je miniaturistické, ale přitom perfektní a do detailů propracované.
Shoot nabízí celkem tři různá prostředí, v nichž jde o jediné – sestřelit všechny protivníky a poradit si se závěrečným bossem. Všichni nepřátelé jsou přehledně zobrazeni na radaru ve spodní části obrazovky, hráč má k dispozici i řadu dalších ukazatelů. Samo letadlo je snadno manévrovatelné a jdou s ním zvládnout opravdu nevšední kousky. 
A je to potřeba, neboť vyhnout se raketám, které protivníci vysílají ve vysokém počtu, není zdaleka brnkačka. Ovládání využívá jednak kurzorových šipek ke změně směru pohybu a natočení letounu, dále pak kláves V, C a S, pomocí nichž se střílí (využívat lze raket, ty jsou na bližší vzdálenosti naváděné, na delší pak letí přímo po balistické křivce, dále je k mání nezbytný samopal a menší střely). Dále je možná klávesami X a Y změnit rychlost letu.
Shoot je věrné svému jménu. Nabízí hráči nekonečné množství munice, taktéž ho nefrustruje nutností vzlétat a přistávat (v simulátorech obecně jedny z nejtěžších operací) a dokonce nabízí neomezené množství životů – dojde-li totiž letadélku energie, rozbije se sice na kusy, ale stačí zmáčknout libovolnou klávesu a hráč se objeví o kus dál ve zbrusu novém stroji a může pokračovat v cestě destrukce. Toto sice poněkud degraduje obtížnost, dohrání Shoot přesto není vyloženě krátkodobou záležitostí. Především souboje s velkými bossy mají slušný náboj.
Technické provedení hry je na výtečné úrovni. Prostředí je kompletně trojrozměrné a i když se skládá povětšinou z poměrně hranatých útvarů, nelze na jeho adresu mít prakticky žádné výtky. Grafika v rozlišení 640x480 vypadá výtečně, bezchybné jsou efekty střel, výbuchy apod. Hra má též realistické zvuky a v pozadí hraje příjemná, byť opakující se hudba. Přesto autoři mohli jít ještě o krok dál. Shoot totiž nepříchází k hráčům ve formě, kterou by bylo možné nazvat důstojnou a dokončenou, přestože se podle všeho jedná o finální verzi. Proč? Inu – po rozbalení archívu a spuštění se otevře okno a hráč je šoupnut přímo do boje bez nějakých informací o ovládání (japonské readme, pravda, tu je, ale to přece jen našinci příliš užitečné není), bez alespoň náznaku příběhu, intra, či dokonce hlavního menu. Sice se říká, že nejlépe se plavat naučí ten, kdo je hozen do studené vody, tento přístup ale skutečně není úplně košer.
Jak vidno, hnidopišské hledání vad na kráse nakonec uspělo i u jinak perfektního simulátoru Shoot. Nicméně kdo má k leteckým akcím alespoň trochu pozitivní vztah, nechť se tím nenechá odradit – tahle hra je snadno stažitelná a přitom opravdu výtečná.
